Zvuk budoucnosti 3

Pokračování Zvuku budoucnosti 2

7:16

Po vyjetí ze stanice začal modul ihned nabírat na rychlosti. Není to však nepříjemné. Vše je zkonstruováno tak aby cestující téměř nic necítili. Rázové tlumiče fungují tak jak mají a tím pádem dochází k téměř perfektnímu vyrovnání toho známého zatlačení do sedadel. "Téměř perfektnímu... pomyslí si Jacob, když přece jen ucítí lehký tlak v oblasti žaludku. Na ostatních ale není nic znát a když během minuty modul nabere svou plnou rychlost, většina z cestujícísh si to ani neuvědomí to ani nezaregistruje.

Sedadla jsou zde řazena vždy do dvou oblouků proti sobě. Každý na jedné straně modulu. Jsou seskupeny po čtyřech nebo po pěti, podle toho, kolik lidí najednou si zažádá o transport na to které místo. U každého sedadla, je potom sklápěcí stolek, pro položení například osobního displeje kvůli lepší práci. Sice se to může zdát zbytečné, jelikož dopravit se někam v kolonii netrvá ani dvacet minut, ale i tak občas člověk nestíhá a potřebuje využít každý moment.

"Chceš vidět holoobrázky?" vytrhne Jacoba z myšlenek Quinn "Hmm..?" otočí hlavu od okna na něj. "myslíš fotky z Tycho city?" "Ne fotky, ale holoobrázky. To je velký rozdíl. Neříkej, že jste o tom tady dole ještě neslyšeli. Je to teď žhavá novinka."

Jacob kouká na Quinna zmateně, jelikož o téhle technologii ještě opravdu neslyšel. Ale mezitím co se chystá Quinnovi říct, že se moc rád podívá mu už v hlavě zní hlas Ejaj, která celou dobu poslouchala jejich rozhovor a když mu Quinn říkal o holoobrázcích tak vytáhla základní údaje ze sítě. "Jacobe. Holotechnologie je opravdu nejnovější výkřik techniky. Vyvinuli ji v laboratořích na Měsíci, jelikož vývoj potřeboval prostředí se sníženou gravitací. Funguje na principu propočítávání relativní vzdálenosti snímaného objektu a přístroje, přičemž je přístroj schopen přesně propočítat rozměry postavy a nejbližšího okolí, které ji obklopuje. Potom je vše uloženo do speciální paměti, která je navržena na uchovávání potřebné informace o velikosti objektů a jejich umístění, barvě a tak dále. Pokud je třeba obraz vyvolat, děje se tak pomocí emitoru, který do vzduchu nad sebou vytvoří izolační pole, do něj injektuje inertní bezbarvý plyn, který ionizuje a pak jej využívá k zobrazení záběrů."

Zrovna když se Quinn nadechuje, že dá Jacobovi přednášku o holotechnologii, přeruší ho s tím, že : "Ale samozřejmě, že vím o holotechnologii, jen jsem ji ještě neviděl v reálu. Ukaž to sem..." řekne s úsměvem a dívá se, jak Quinn sklápí svůj stolek a umísťuje na něj předmět z broušeného kovu velký asi jako dámská krabička s pudrem a zrcátkem. Zhruba v jedné čtvrtině má spáru a na vršku jediné tlačítko. Jinak je předmět zcela hladký.

Quinn ono tlačítko zmáčkne, svršek pouzdra se nadzvede, čímž rozšíří spáru, ze které se vysunou tři ramena, každé s jedním z emitorů pro zobrazování. Ještě Quinn vyndá svů display, kde zadá pár pokynů a emitory se rozsvítí, nad promítačem to lehce zajiskří a vzápětí už oba hledí na panoramatický výhled z okénka raketoplánu na kolonii Tycho city. Quinn říká ke každé z fotografií svůj komentář, ale Jacob jej skoro neposlouchá a je fascinován živostí a neskutečnou krásou vyobrazení. Je to jako dioráma vystřižené a přesně zmenšené části světa. Když se Quinn dostává ke konci svého proslovu s tím, že jeho disertace se zabývá navrhovanými možnostmi mezihvězdného cestování, kvůli průzkumu, , a že zkoumal možnosti jednotlivých návrhů a pravděpodobnost jejich realizace, přičemž ukazuje snímek jednoho ze svých kolegů, který mu měl při výzkumu pomáhat. V této chvíli se Jacob konečně odtrhne od zírání na zobrazení a jen potichu, skoro se zavřenou pusou poděkuje Ejaj za informace.

7:22

Mezitím modul zastavil na Grand Plaza a muž ve slavnostním a zrzka vystoupili, přičemž bylo vidět, že ani oni nemohli odlepit oči od nové technologie předváděné jim přímo pod nosem. Když se kapsle znovu rozjede, Quinn pokračuje v povídání o tom, jak to v Tycho city vypadá a jak se žije ve zmenšené gravitaci. Jacob musí uznat, že je to zajímavé. Opravdu se těší až tam bude založena trvalá kolonie přístupná pro veřejnost.

7:24

Když už opět chvilku jedemou, řeč se stočí na možnosti praktického využití holotechnologie. "Představ si ty možnosti. Nejen, že budeme moci dělat takovéhle snímky..." Ukazuje Quinn na emitor.."ale budeme moct i vytvářet 3D modely s tím, že ihned uvidíme jak vypadají. A pokud se to propojí s hlasovým ovládáním nabo z dotykovým rozhraním, tak bude možné vytvořit cokoli. V současnosti se pracuje na zlepšení zobrazovacího procesu, tak aby nebylo potřeba zadržovací pole a ionizovaný plyn. A říká se, že už to není daleko od dokončení. Jen si to představ... bude to jako simulátory ve Star Treku..." Rozohňuje se Quinn, zatímco nad emitorem se v pravidelném tempu střídají obrazy ze stáže. Jacob se mu zrovna chystá oponovat, že přece, pokud se lidé začnou uzavírat do simulací, přestanou vnímat rozdíl mezi skutečností a imitací a to pak bude konec. Když najednou vidí, že holčička, která nastoupila na zastávce s námi, slezla ze sedadla a přišla k nám a teď zvědavě kouká přes hranu stolku na vznášející se obrázek koridoru v Tycho city. Otočí se na ni a usměje se. Ona však zareaguje tak jako každé malé dítě. Sklopí zrak, ale pak hned zvedne ruku a chce si na obraz sáhnout. Zadržovací mřížka ji však nepustí do ionizovaného plynu, jelikož by mohla dostat ránu proudem. Takže to jen zabzučí statickou elektřinou, obraz se rozmaže a holčička ucukne rukou, protože se lekne. Ani jeden z přátel jí nestačí nic říct a modul zastaví. Ženský hlas oznámí "Upper Avenue" a holčička si sbalí pět švestek a zmizí z modulu jako mrknutím oka. Když si Jacob uvědomí co udělala, trochu ho to uklidní, jelikož vidí, že to s využitím holozobrazení ještě nebude tak hrozivé. Než se jim podaří dosáhnout maximální realističnosti asi to nějaký čas potrvá. A většinou nikdy nic není tak jednoduché jak si to vědci z počátku představují.

7:30

Ještě chvilku debatují nad novou technikou, když modul zastaví v Jižním parku a Jacob s pozdravem na rtech a přáním hodně štěstí u obhajoby přenechává Quinna dalším spolucestujícím, kteří zde nastupují a sám se vydává po dlážděné cestě klidnou zelení parku směrem k fakultě biomechaniky...

---