ČLOVĚK A SYMBOLY

ČLOVĚK A SYMBOLY

Jednoho krásného dne se jistý člověk rozhodl, že vše, co ve svém životě udělá, musí mít symbolický význam. K tomuto rozhodnutí se uchýlil v krajní nouzi, protože prvních 29 let svého života žil ve společnosti, která naoko vzývala falešné a zmrzačené symboly a dalších bezmála 20 let v prakticky stejné společnosti, která s velkou slávou nahradila nefunkční, přežilé a nenáviděné symboly za původní zakázané, avšak nedovedla jim dát nový obsah.

Vyprázdněné symboly člověka neuspokojovaly a tak se rozhodl jít vlastní cestou. Nejprve se s nadšením vrhl na studium symbolů a symboliky. Domníval se, že si bude moci sám a svobodně vybírat, k jakým symbolům se hodlá vztahovat. Zjistil však, že všechno, co udělá, má svůj nezpochybnitelný (a přitom tak těžko postižitelný) symbolický význam a hodnotu. Nebylo však možné ji ani přibližně určit.

To ho vykolejilo natolik, že ho postupně přešla chuť cokoli dělat, respektive neměl chuť ani odvahu udělat vůbec nic, protože už nedokázal věnovat všem lidem, zvířatům, věcem, událostem a okolnostem svého života náležitou pozornost. Všechno jakoby mělo svoji váhu a zároveň ztratilo význam.

Jeho svět se scvrkl na rozměry obývacího pokoje a venkovního dvorku. Člověk to považoval za zjevný symbol vlastní neschopnosti a méněcennosti a nakonec rezignoval na jakékoli živé a spontánní prožívání. Stal se kobercem, po kterém mohl šlapat kdokoli, komu se právě zachtělo.