Pozapomenutý svět

Začínali jsme spolu a všechno bylo krásné,

naše touhy byly nad slunce jasné,

bral jsi schody po dvou,jak jsi za mnou pospíchal,

jen,abys mě ve své náruči měl a pevně mě objímal.

Až do ranního úsvitu jsme se milovali,

hvězdy měsíc i slunce u nás stáli,

nad našimi nesmělými dotyky se usmívali

a z naší lásky upřímě se radovali.

Vždy když jsi mě políbil,zatajil se mi dech,

radostí bych malovala po všech pražských zdech,

noční Prahou jsme chodili sem a tam

a ani jeden z nás neměl pocit,že je sám.

To byli jsme spolu jenom krátce

a všechno šlo,no dá se říct hladce.

Nebyli jsme spolu ani rok

a udělali jsme ten velký krok.

Po svatbě se náš svět změnil

a možná napadlo Tě,proč jsem se ženil?

To není ta dívka co jsem znal,

to není anděl co dřív jsem miloval.

Nebyla to chyba,už mockrát mě napadlo,

když hádáme se do morku kostí?

Proč jsem si ho vzala a co mě to popadlo,

když bušíme do stolu,do zdi i do sebe zlostí.

Tisíckrát ptám se sama sebe do svítání,

když slané slzy můj polštář zkrápějí,

kam jen se podělo,to úžasné milování

a s kým chodíváš Petřínskou álejí?

Naše milování prořídlo,co řekli jsme si -ANO-,

i pohlazení a polibků je čím dál míň

a vždy když loučím se s tebou každé ráno,

mám pocit,že je vyprodaná lásky aukční síň.

Přála bych si,aby se vrátil zpátky ten čas,

kdys beze mě nemohl být,byť jen jedinou z chvil,

kdy dotýkal ses mě a líbal vášnivě,zas a zas

a jeden kilometr ode mě představoval deset mil,

jedna minuta znamenala deset světelných let,

prosím lásko,vrať mi náš společný,velký svět,

líbej mě,hlaď a miluj,tak jako dříve,

s pohledem plným touhy se na mě dívej.