Enema I. - V.

(Brno, 28. února 2006)

- I -


Ty, kdož nejsi hoden
V trusu mého koně státi
Střež se hrotu mého pera!

Já zranit neváhám tě slovem
Až se budeš hlíny ptáti
Kdože napsal dílo Slávy dcera

Ozvěna z rakve ti pak napoví
Že to byl Jan, příjmením Kollár
A že je to spis alegorický

Přísedící už snad jen dopoví
Že jsi zralý přijmout černý talár
Do schránky pošty elektronický

Jo, takový už je syndrom doby
Zírat na monitor se zrakem vodnatým
A lemem kalhot od bahna

Jež zaschlo když jsi sehnal soby
Do ohrady s drátem ostnatým
A pak je věšel na ráhna.


- II -


Však netuším, kam ta báseň spěje
Vždyť přece milostná být měla
A nikoli o sobech a plachetnicích

Leč prázdnota v mém srdci zeje
Manon je růže, Manon je včela
Manon je G-dur zahrané na poklicích

Uvnitř v hrncích vaří se voda živá
Pro Erbenovu zrzavou lišku
Nebo pro obarvenou A. Langerovou

Co zpívá tu jak vrba křivá
A zjevně nečetla tu knížku
V níž oběšence vrány klovou

Hle - srdce, játra, ledviny
A žlučník - toť samý kámen
Dost na obložení chalupy

A pak už jen z orchestrionu střepiny
Je jako když žába sedne na pramen
A porodí dva slizké polypy.


- III -


Inu, potvorenstvo zelené všeliké
Potlouká se v mořích převážně
Však obšas i Brno navštíví

Kde k radosti mé dvakrát veliké
Zamíří vždy neomylně ke kašně
Až z Parnasu zbude kůlnička na dříví

Pak už jen v krbu tence zapraská
A mračno jisker zatancuje valčík
Do pochodu rudých šátků

Každý občas ty staré časy polaská
Kdy nezlobil nás žádný Hadamczik
A na oslavách bylo méně zvratků

Což mi připomíná nepříjemný fakt
Že mi na dva křížky táhne
Oknem zima do pokoje

Kapelník už mi zpomaluje takt
A flétnistka každou chvíli sáhne
Po tubusu od hoboje.


- IV -


Marně zkouším vidět růžově
I ten čaj na stole vychlád'
Jak tvoje city před rokem

Ne, není mi dobře na milenců hřbitově
Rád bych s tebou zase omlád'
Znova stal se lásky prorokem

Ale tentokrát se šťastným koncem
Už ne jako bratr Izaiáš
Nebo svatý Jan Křtitel

Spáchal bych hřích s tvým prsním dvorcem
A zeptal se, jestli mi dáš
Když dám si přes hlavu pytel

Ač popravdě se není za co stydět
Jen ten vous činí mě starším
A brýle nejsou zrovna sexy

Však proto ještě nemusím tu sedět
Rád bych to místo postoupil dalším
Co u porna žvýkají laciné keksy.


- V -


Tak to vidíš - pořád stejná
My byli jsme a budem
Ožralí a nevděční

Štve mě máma, kuchařka i kojná
Jsa hnán nenasytným pudem
Nenaslouchám půlnoční

Ten kostel ztratil smysl bytí
Stejně kříž i hvězda rudá
Na vlajce ze sametu

Teď nepřítel mne ze sna budí
A když se bráním, tak mě udá
Zvadlým ibiškům z parapetu

Však odplata už je na cestě
Tak se můj soku dávný třes
Jak osika na skále holé

I já nosím svou zbraň po městě
A až zjistím, kde je zakopaný pes
Tak si zlato prohodíme role.

---