Vykotlaná dekadentní díra

Vykotlaná dekadentní díra

Co tak skroutit se v křeči

a spočinout pod odrazem měsíce,

který si nepřeje lunou býti zván,

neb mu to přijde neoriginální.

Spočinout v díře,

sprostě vykotlané v zemi

a zalité něčím,

co umí být tak průzračné,

že se to dá přirovnat jen samo k sobě

a k ničemu jinému.

Když člověk chce.

A i přes dekadentního ducha

mě čísi ruka

z vody tahá,

neb voda přes hlavu mi již sahá.