Druhá báseň o spisovateli

Druhá báseň o spisovateli

Spisovatel seděl doma,

Pozoroval z okna svět,

užíval si sladké koma,

stránek právě napsal pět.

Pět – to bylo na něj hodně,

velmi hodně, velmi hodně,

pět – to bylo velmi hodně,

na něj až příliš.

A tak seděl u okna,

pozorujíc svět,

plamen vášně v něm doutná,

oheň nelze vrátit zpět.

Spisovatel je to totiž,

špatný, ach jé, přešpatný,

rukopis jeho matný,

styl jeho – blatný,

spisovatel – špatný,

a opakuje se

a v tom je ta potíž.

A tak sedí a jen civí,

venku prší,

voda crší,

a pak se mu jeden diví,

když své dílo takto mrší.