Naivní

Zase jednou ptáš se,

zda to je déšť, co se kolem Tebe vznáší,

ale něco Ti říká

„holka hloupá, nejsi v pohádce“

a jediný, co Tě teď nelítostně mrazí

jsou Tvý ledový slzy

nikdy bys nevěřila, že jich může být tolik

viď?

***

Nechápavě zíráš

na vybledlý pastelky v koutě

…kdo to mohl udělat…

zatímco mezi řádky svejch myšlenek

vidíš svoji tvář,

vždyť to Ty jsi ještě nedávno barvila svůj svět,

naivko naivní,

i barvy /života/ někdy umírají

***

Cítíš se, jako by ses rozpadla

na malý kousíčky

a každou minutou

 jako by Tě někdo zadupával do země

hloub a hloub,

proč?

už nejsi ta, co ji měli rádi pro její nevinnost

v dětskejch očích,

už ne

***

Teď už je svět

zase o krapet jinej

…