Šeptem...

Jsi tajemná víla,

jsi nádherný sen,

jen srdce se svírá,

vzpomínkou, po celičký den!

Tvá vůně je zrádná,

stále mne obklopuje,

můj mozek šílí,

měsíci žaluje!

Tvá záhadná krása,

nedá mi spát,

proč jsi tak daleko,

musím se ptát!

Vzpomínka na křivky Tvého těla,

jen dotknout bych se chtěl,

to ze mne blázna dělá,

mám před očima uzel našich těl!

Tvá něžná šíje,

hebká jako samet,

láká mne dál ze sna,

Tvým vlasům, budu se jen klanět!

Tvé hluboké oči,

barev zvláštních,

hrající si s duhou,

utopí mne ve svých vášních!

Něžné rudé hroty,

Tvých ňader nádherných,

nemohu se dočkat,

až budou v dlaních mých!

Budu je hýčkat, laskat, hladit,

pupíček jazykem vyplením,

budeš mne svým tělem vnadit,

ať Tvůj úrodný klín vyplním!

Nebude to hned, to určitě víš,

nejdřív ji políbím,

Trochu si pohraji,

celičkou pohladím!

A až vášeň Tvá,

vrcholu dostoupí,

pak teprv žádost má,

do svatyně Tvé vstoupí.

Tak staneme se jedním,

sny naše se konečně naplní,

spojí se nejen naše Těla,

i naše duše se spojí a prázdnotu vyplní...