Báseň o utrpení

Báseň o utrpení

Bolest se mi dere z plíce,

z pravé méně, z levé více,

dýchám už jen díky vůli,

odvaze a prášku půli.

Kapesník je krví pokryt,

jak pijákův je můj nos,

nepiju a nekouřím, jen

krve mám já v sobě dost.

Hlava má zvon připomene,

když se to v ní rozezní,

půl sklerózy roztroušené,

druhou půli nemám k ní.

Jedna noha, druhá chybí,

nechybí – to zrak nevidí,

jedna ruka chybí však,

svírá ji sádrový vak.

Cožpak nejsem dostatečně,

zmrzačen a polámán?

Soužen bolem nekonečně,

V prach a popel zašlapán.