Výčitky a přání

Bereš někdy něco, co říká tvá milí, na lehkou váhu?

Jsi jako malé dítě,
všechno, co ti řeknu, zesměšníš,
vážný řeči nebaví tě,
když je řešit chci, tak neslyšíš.

Na něco se tě zeptám,
ty jedním slovem, pokud vůbec, odpovíš,
to je to, co mě deptá,
co u tebe je mi na obtíž.

Proč nemůžem si jednou
jen tak spolu sednout?
Proč nemůžem si promluvit
aspoň trošku vážně?

Co je na tom milého,
když jeden má rád druhého,
a ten druhý chová se tak
povrchně a vlažně?

Polib mě a ruku mi dej,
ale hlavně si se mnou povídej,
já budu tě mít pak stokrát ráda
a nejen jako kamaráda.

---