Rozhovory z Můzou (napotřetí)

(Autor pozoruje Můzu jak ladně tančí po stěnách pokoje
Napadne ho jestli Můza cit u sebe ukrývá)

Tak já do světa vykřičím kde Můza se ukrývá
ale jen o půlnoci na to místo chodívá
Podívat se na lidi jak vesele se smějí
Žijíc životy v opojném zapomnění

(Můza se leká autorova snění...
Autora nutí napsat odpověď s chutí)

 Chce být nadále jen tichou muškou
 jenž za sklem  času bzučí
Aby dostala se za světlěm
To ji prej děsně vzruší

(Autor debatujíc s můzou koho dneska polibkem svým obdařila)

Můza polibí to co se ji nelibí
Psa a i Tele rychle si oblibí
Však i Orla měla ráda
toho si však nepoddala

(Autorovi přispěchal na pomoc i starý přítel chtíč)

Oči se ti klíží pod příkrovem letních nocí
Unavená ke mně chodíváš
Ulehni a odpočiň si na chvíli
ať se únavy své zbavíš

Záblesk strachu já v Modrých očích
Uviděl jsem jako blesk z nebe
Že Můza měla kdysi ráda
Svého starého kamaráda

Smíchem a Slovy obalamutil její ctnost
Nikdo ji nespěchal na pomoc
Svědomí jí káže moc
Konečně už odejdi

(Můza si ruce promnula a potřetí už promluvila)

Nemůžu ti dáti Lásku
I kdybych chtěla sebevíc
To je moje prokletí
Ten prokletý chtíč

Z mlhy utvořená
Tančíc po paprscích slunce
Večně krásná a mladá
Je což hezká že milý Brachu