Steinova teorie potrojného účetnictví

Steinova teorie potrojného účetnictví

Tomas Stein je potomkem nepříliš známého loveckého rodu Lowensteinů, který se proslavil ve 14 století svou netradiční úpravou jehněčího Na divoko. Rod Lowensteinů, sídlící povětšinou v jihočeské pánvi málem vymřel po přeslici, nebýt nevlastního strýce Humpolda von Einstain, který to v r. 1896 zvládl pomocí jelena Pozmodroha a jeho amaterských genetických experimentů vůči borovicové pryskyřici.

V březnu 1948 byla rodina Lowensteinova donucena pod politickou pohrůžkou komunistického předsedy Místního národního výboru Kubíčka změnit své příjmení z izraelsky znějících Lowensteinů na východoněmecky sympatičtější Štejnů. Za úplatek dvou oříškových čokolád značka Barila a 1 lístku na dopolední představení animovaného filmu „Bolek a Lolek na cestách“ ponechala matrikářka možnost psaní jména a příjmení bez diakritik.

Tomas Stein, jako vzdálený potomek výše zmíněného vymřelého rodu Lowensteinů, byl velice živé a zvídavé dítko. Již ve druhé třídě základní školy zvládl přepočítávat korunové částky vůči americkému dolaru kursem střed. Ve svých 8 letech udivoval své učitele i spolužáky svou živočišností, hraničící až s jelení zarputilostí při míčových hrách všeho druhu. Poté, co byli vážně zraněni jeho dva spolužáci při prastaré, orientální hře zvané vybíjená, rozhodl se učitelský sbor pro vybudování individuální, speciálně vypolstrované tělocvičny z prostředků Fondu Kulturních a Sociálních Potřeb pro toto mimořádně fyzicky i mentálně nadané dítko. Ve fyzice a chemii omračoval své vyučující svými nadčasovými teoriemi při současném odmítání se naučit podle něho již zastaralé a konzervativní prvky Mendělejevovy periodické tabulky. V sedmé třídě vpodvečer ve středu 8.února 1984 v 18:36, když seděl nad vlažným podmáslím s brambory, si najednou uvědomil své skálopevné sympatie k sudým číslům a nehmotnému majetku. Po čtvrteční ambulantní schůzce se svým školním psychoanalytikem MUDr. Součkem věděl, kudy se bude ubírat jeho cesta budoucím životem. Ekonomika ho pohltila a omráčila svojí dobrodružností a trvalým vývojem. Žádné suché neměnné zákony a poučky, ale dynamický a stále se měnící kolotoč ekonomických zákonů v závislosti na vládnoucí politické garnituře – to bylo to, co malému Tomíkovi učarovalo a čemu se v brzké budoucnosti celým svým duchem upsal. V únoru 1984 podává malý Tomík prostřednictvím své zákonné zástupkyně maminky Elvíry přihlášku na vyhlášenou Obchodní akademii v Třeboni. Je přijat bez přijímacích zkoušek i pohovorů na základě malé černobílé fotografie o rozměrech 30x30mm z období mateřské školky. Jeho zanícenost pro práci s čísly překračovala v první polovině osmdesátých let minulého století hranice českobudějovického okresu. Direktor třeboňského licea mu na úvodní organizační hodině 3. září 1984 uděluje v zastoupení předsedy Městského národního výboru Kmoníčka čestné občanství města Třeboně a navrhuje uskutečnění předčasných maturitních zkoušek v pátek 7. září ve 14 hodin hned poté, co paní Flutková vynese všechny odpadkové koše včetně kotelny. Tomas cudně odmítá s tím, že si chce zopakovat látku ze čtvrtého ročníku, protože včera pod peřinou mu dosvítila baterka a on si nestihl dočíst kapitolu o reinvestičních pobídkách majoritních vlastníků imaginárních akciových společností a předevčírem mu nevyšla zkouška u jedné kvadratické rovnice s osmi neznámými a se třemi reálnými kořeny. Při následném představování profesorského sboru mu padá do oka profesor Horník, vyučující základy účetnictví a syn školníka Miroslav Flutka, až nápadně podobný Jacku Nicholsonovi v počátcích své filmové kariéry. Na písemnou žádost jeho matky paní Steinové je Tomovi umožněno navštěvovat školu jedenkrát týdně s možností volného výběru času a vyučovací hodiny. První dva roky vynechává a věnuje se newyorskému filatelistickému kroužku „New Yorks´s Breakers“a výuce stepu. Při kompletaci světových filatelistických lahůdek do albumů formátu A1 pod vedením bostonského filatelisty maďarského původu Josepha Kellera postupně získává tu rutinní pečlivost, tolik potřebnou při práci účetního profesionála. Na hodinách stepu pod taktovkou Jannifer Howardové v harlemské čtvrti pozvolna vstřebává nebojácnoct a zároveň přiměřenou dávku loajálnosti vůči budoucím nadřízeným. Mladý a zdravě sebevědomý Tom 2x v týdnu od 13 do 17 hod stepuje, jak kdo píská.

V r. 1987 ve třetím ročníku se Tom rozhoduje navštěvovat páteční hodiny tělesné výchovy z důvodu částečné rekonstrukce svého fyzického skeletu, tolik zkoušenému mnohahodinovým vysedáváním nad zařazováním známek do kožených alb. Přísná taktovka házenkářského specialisty Wernera a leštěná podlaha nově postavené sportovní haly mu očividně prospívají. Po dvouměsíčním, usilovném studiu pravidel házené se z Toma stává vůdčí pivot ve žlutomodrém dresu Pánů z Růže. Mrštnost, prudké pohyby, předvídavost, umění improvizace a neskutečná síla v pravé ruce ho předurčují k budoucí práci profesionálního ekonoma. Jisté zaškobrtnutí přichází v květnu, kdy nekompromisní tělocvikář Steve Wodborski při uzavírání závěrečné klasifikace odmítá Toma propustit do posledního ročníku z důvodu neprovedení výmyku na hrazdě. Vše je ale následně řešeno ke spokojenosti obou stran. Tom vypracoval bezplatně dodatečné daňové přiznání za r. 1977 paní Wodborské z důvodu tehdejšího nepřiznání prodeje tří dortů v její cukrárně „U Milostivých“. Jedné rakvičky a dvou věnečků. Profesor na oplátku při závěrečném hodnocení přimhouřil levé oko pod podmínkou, že ve čtvrtém ročníku bude požadovat vedle výmyku i precizně provedený kotoul vzad. Stojí za zmínku vyzdvihnout na tomto místě Tomovu pozvolně se probouzející schopnost bilaterálního vyjednávání. Předurčoval ho k tomu zjev seriozního amerického filatelisty a zvláštní druh chůze mezi kapkami deště. Tuto schopnost nesčíslněkrát využíval jak ve školním, tak i v osobním životě. Mezi průlomové myšlenky, při nichž využil těchto svých předností, patřily hlavně:

*revolvingové financování konzumace alkoholických nápojů v podniku Formanka systémem plovoucího indexu americké burzy;

*zajištění vynášení odpadkových košů z učeben na čas (To vedlo následně ke snížení fixních nákladových položek i minut tělesné výchovy. Dodnes je Tomovi přiznán každoroční podíl na zisku);

*praktické uplatnění podvojných zásad při vydávání imaginárních obědů ve školní jídelně;

*přestěhování stánku s hot-dogem do těsné blízkosti školy a vybudování kuřáckého salonku v prostorách školní kotelny;

*pracovněprávní zkombinování hlavního pracovního poměru ředitele akademie s vedlejší funkcí podomního prodavače cigaret a krabičkových mlíček.

         Na podzim roku 1987 zastihla střední Evropu vlna dešťů. Pochmurnou podzimní náladu, provázenou padáním listí a spadem popílku potlačuje Tom pravidelným poslechem barokního souboru neurčitého počtu pod názvem Třeboňští Pištci. Celkově melancholické cítění, hraničící až s cynismem negativně poznamenal úterní přílet z New Yorku. Při odbavování zavazadel na Planském letišti ultralehkých kluzáků neznámý pobuda odcizil Tomovi kufřík z mývalí kůže. Vedle osobních věcí (první číslo tištěné verze bulletinu „The Agony of Greenpeace“ s vlastnoručním podpisem Deana Reeda, sada kontaktních čoček zn. Vision, vystřelovací deštník duhové barvy, brousek na nože, sada stepařských bot, nitrožilní aplikátor, jateční pistole na odstřel vepřů, chirurgické rukavice č. 3, velkoobchodní balení leštidel na průhlednou obuv, ručně pletený svetr s motivem letících kamionů, zubní pasta, prášky na spaní, 50 ml amoniaku, bezešvé a bezotvorové spodní prádlo a 2 demonahrávky začínajícího dívčího tria „Gibson Sisters“) přišel o jednu ze svých nejcennějších relikvií, připomínající jeho vřelý vztah k Francu Murrarimu. Ten věnoval mladému Tomíkovi na důkaz vzájemných sympatií pozlacenou pinzetu, kterou osobně zakládal poštovní známky Antonio Ciccione do alb v alcatrazském vězení. Ciccione byl odsouzený v r. 1978 za veřejné šíření nahrávek a porušování autorských práv hornorakouské skupiny Absence k úhrnnému trestu ve výši 15 dnů nepodmíněně ve zpřísněném režimu rýžových nákypů.

         V depresivní náladě odchází Tom s osobním diářem a ořezanou tužkou do pohostinství „Na spojce“ operativně naplánovat středeční den (gumu zapomíná doma). Obvykle koncem starého roku sestavuje dlouhodobý plán s výhledem na rok následující, koncem příslušného měsíce sestavuje střednědobý plán s výhledem na nadcházející měsíc a každý den kreativně dává dohromady operativní plán na nadcházející den.*

*Ekonomové jistě prominou jistou zvrácenost v časovém nesouladu ve vztahu k ekonomickému plánování. Pochopitelně, že všeobecně známé časové periody v ekonomickém plánování se zde nekryjí s časovou řadou osobního plánování. Je to způsobeno statisticky doloženým % lidské populace trpící sklerozou a aspektem náhodného činitele nenadálé smrti.

Následující denní plán poukazuje na celkovou vytíženost tohoto jinocha a zároveň indikuje jeho zanícení pro přesnou práci s čísly a systematickou přesnost.    

Středa 4.listopadu 1987

Svátek má Miriam

Do statisticky prokázaného věku dožití mužů při eliminaci nenadálých událostí (smrt, narození atd.) mi zbývá 55 let, 2 měsíce, 13 dnů a 4 hodiny tj. celkově 483.556 hod.

Plánované počasí: příliv studené fronty z východu bude pokračovat, okluzní fronta se přežene přes suchdolskou pískovnu a začne se sinusoidně stáčet nad Klikov. Ranní teploty +2° až +5°C,severní vítr o rychlosti 5 – 10 m/s. Biozatížení na stupni 8. Nedoporučuje se vycházet kardiakům (i jejich ošetřujícím lékařům), cholerikům, astmatikům, poštovním doručovatelům s věkem nad 53 let  a deathmetalistům. Hyperaktivním androidům s vestavěným myostimulátorem a zvýšenou pigmentací se doporučuje pouze v nejnutnějších případech sejít do sklepa pro uhlí.

Plánovaná nálada: melancholická se zvýšenou pravděpodobností deprese;

00:00 – 06:59 Spánek;

06:59 – 07:00 Budíček;

07:00 – 07:06 Vstávání (první položit na zem pravou nohu);

07:07 – 07:16 Samovolné vyloučení posledního močového kamene

07:16 – 07:21 Časová rezerva pro případné sešití střívkovou nití

07:21 – 07:33 Osobní hygiena (vyčištění zubů, nasazení kontaktních čoček, promazání        kyčelního kloubu, inhalace horké páry, odvšivení, nalepení umělých nehtů, nasazení papírové masky);

07:33 – 07:34 Romantická snídaně zaječích ledvinek na cibulce spojená se

                     zběžným prolistováním nového čísla Ohníčku;

07:34 – 07:39 Oblečení,obutí,odchod (modré barokní střevíčky s kostkovaným vzorem,

                           světle žluté sametové kalhoty se stříbrnými flitry po bocích, průhledná nylonová

                           košile s motivem čínského draka na zádech, temně černá velurová vesta s vyšitým

                           znakem TJ Sokol Rapšach na prsou, zrzavá paruka-nezapomenout naimpregnovat!)

07:39 - 07:39 Seběhnutí schodů – zkusit bez startovacích bloků a

                     francouzských holí!;

07:39 - 08:30 Přeprava do školy;

08:30 - 12:30 Vykonání státní zkoušky z techniky administrativy (V případě horšího

                           výsledku jak 890 čistých úhozů za minutu požádat okamžitě o opravný termín);

12:30 - 12:33 V případě úspěchu – neplánovaná radost, v případě neúspěchu

                    nitrožilní aplikace LSD a přirozené truchlení;

12:33 - 13:00 Oběd (v případě úspěchu 1x prášek proti hyperaktivitě, v případě neúspěchu 2x

                           prášek proti depresi);

13:00 – 13:05 Telefonicky zrušit matčinu účast na výročním plesu nihilistů;

13:05 - 13:15 Začít pracovat na operativním plánu na pátek 6. listopadu 1987;

13:15 - 14:10 Předání Osvědčení o absolvování státní zkoušky z techniky

                     administrativy (V případě úspěchu účast, v případě neúspěchu relaxace v

                           kuřáckém koutku v kotelně za postupného zapomínání na dočasný neúspěch);

14:10 - 14:50 Odchod ze školy a doprava do Č.Budějovic;

14:50 – 15:30 Návštěva vědecké knihovny (vyzvednutí ruského překladu ze zápisu I.

                           ustavujícího sjezdu kambodžských účetních pracovníků);

15:30 – 16:30 Odjezd domů, nezávazná konverzace s matkou na libovolné

                     téma (události dnešního dne, politická situace v severním Vietnamu, špekové

                            knedlíky, astrofyzikální vlivy na pohlavní aktivitu tělesně postižených Ocelotů);

16:30 – 17:00 Zabalení osobních věcí, odpolední modlitba, odlíčení;

17:00 – 17:15 Odjezd na letiště do Plané;

17:15 – 17:30 Příjezd na letiště, prodloužení měsíční síťové letenky do New

                     Yorku, odbavení (V případě časové rezervy možnost laškování u terminálu C);

18:00 – 18:15 Usazení v letadle, nafouknutí podhlavníků a rozestlání

                     přikrývky z klokaní kůže;

18:15 – 18:20 Odlet

18:20 – 00:20 Po překonání turbulence a odstranění biologických zbytků z

                     povrchu obleku následující program:

ü      zopakování si účetní osnovy z paměti v češtině;

ü      zopakování si účetní osnovy z paměti v angličtině;

ü      zopakování si účetní osnovy z paměti v češtině pozpátku;

ü      zopakování si účetní osnovy z paměti v angličtině pozpátku;

ü      objednání dvojité Whisky;

ü      projekce filmu „Zázraky se dějí“;

ü      individuální číselný fotbal se zaměřením na velkou násobilku

         a logaritmické funkce;

ü      spánek;

ü      objednání zeleného čaje s výtažky drceného asfaltu;

ü      projekce 5. a 6. dílu „Jen počkej zajíci“ s vietnamskými titulky a finským dabingem;

ü      seřízení cibulových hodinek dle pravidel časových pásem;

ü      dle časových možností vynesení odpadkového koše.

00:20             Po přistání začít mluvit anglicky s americkým akcentem, začít

                     myslet americky a začít se chovat rapšašsky.

         V 18.20 Tomas přistává na newyorském letišti. Tak jako každé úterý a čtvrtek, tak i tentokrát jsou problémy s přesunem mezi časovými pásmy příčinou několika nedorozumění. Sedmasedmdesátiletá toaletářka se dvěmi souměrnými bradavicemi pod nosem na letištních záchodcích u terminálu H5 nevěřícně kroutí hlavou, když ji Tomas dvakrát v týdnu kolem 19 hodiny vždy zdraví svým huronským zvoláním:“Krásné velice ranní jitro, krásná slečno, za chvíli nám spustí ti naši ranní ptáčci tu svoji serenádu“. “Abych já nespustila serenádu tomu tvýmu ptákovi, ty pučmidráte.“, mumlá si pod vousy. Po příjezdu do svého pensionu „For Sessions“ na 85. západní se v klidu vybaluje a posnídá. Při pohledu na své cibule, si většinou vše uvědomí a vzápětí povečeří.

Chvilku si jde zdřímnout a po telefonickém objasnění svých úkolů s Josephem Kellerem, odchází na večerní směnu vystřídat Simona Verhoevena (nedoceněný nizozemský astrofyzik s nedokončenou střední zahradnickou školou v Soulu) v zatříďování dalších kolekcí známek.

         Osudný okamžik, který měl zásadním vlivem Tomovi změnit život se nenápadně ale existencialisticky přibližoval. Ten sychravý podvečer, kdy na 84. západní žádné listí nepadalo, protože tam žádné stromy nejsou, zůstane Tomovi dlouho v paměti. Lehce intelektuálským krokem začínajícího poloprofesionálního filatelisty (plnoprofesionálem se chtěl stát v ekonomické oblasti) se přibližoval k Barkleyho galerii, kde z vnitřní skleněné stěny měl Simon už samou nedočkavostí přitisklý nos na skle až do prasečích rozměrů. Simon je vychrtlý, zhruba osmatřicetiletý (+- 8let) muž v permanentně pomuchlané flanelové košili, naježenými blonďatými vlasy a chybějícím článkem na prostředníčku u pravé nohy. Taková typicky holandská přímořská povaha. Kudy vítr, tudy plášť. “Kriskot.“ “Kriskot.“ “Jaká byla cesta ty Budwaisre?“ “Standardní ty Simone.“ špičkovali se navzájem. “Milý Simone, až budeš chtít na mně mluvit, zkus se naučit angličtinu s americkým akcentem a nekdákej na mne tou anginoidně-holandskou.“, naráží na lámanou řeč s chřipkovským syndromem svého souputnika. “Před deseti minutami odjel Joseph se dvěma lodními kufry do Bangládéše pro další série. Práci máš dnes v 18. patře v sektoru C6 a malý John ti během okamžiku přiveze paleťákem tvou sadu známek ke stolu.“. “Jen co se převleču v šatně do monterek a projdu detektorem lži, tak tam přijdu.“. “Jo a ještě něco, včera přišla z Itálie jedna velice vzácná filatelistická špecialitka, tak si máš dát pozor při jejím zatřiďování. Aby to nedopadlo jako s tím Modrým Mauritiem, co ti před dvěma týdny spadl do výtahové šachty, když jsi si běžel pro humrovou bagetu k Alonsovi.“. Lehce rozmrzelý touto poznámkou, ale zdravě nadržený na večerní směnu se Tomas dostavil na své pracoviště. Vedle patnácti neúhledně rozházenými papírovými krabicemi kolem svého ponku si všiml v příručním svěráku zafixované a v makrotenu zabalené známky nějakého hmyzu s přiloženým lístečkem:

TOME, TOTO JE ZNÁMKA ÚZKOPRSÉ VÁŽKY S MODRÝM PODBŘIŠKEM. NA RUBU JE VLASTNOÚSTNĚ NASLINTANÁ A PODEPSANÁ MICKEM JAGGEREM. POCHÁZÍ ZE ZIMBABWE Z POČÁTKU STOLETÍ. KOUPIL JSEM JI BARTEROVÝM OBCHODEM ZA TY MOJE 2 BARÁKY V BROOKLYNU V SOUHRNNÉ HODNOTĚ 185.265 USD. STEJNĚ UŽ TAM PADALA OMÍTKA. SEHNAL JSEM JI OD FREDERIKA CICCIONEHO NA BENÁTSKÉM RYBÍM TRHU (ZBYTEK GRILOVANÉHO PLATÝZE JSEM TI NECHAL V LEDNICI). DEJ NA NI ZVLÁŠTNÍ ATTENZIONNE. PŘED JEJÍM ZATŘÍDĚNÍM DO KATEGORIE „BEZOBRATLÍ-RARITNÍ-1. POL. 20. STOL“ JI PROSTŘEDNICTVÍM VYSOKOTEPLOTNÍHO TRYSKOVÉHO LISU ZAFIXUJ DO NEPRůSTŘELNÉ FOLIE S TĚMI FIALOVÝMI DIAMANTOVÝMI RÁMEČKY. TY NAJDEŠ VE VAKUOVÉM TREZORU ZN. „HARDMAN“ NA CHODBĚ. JE UKRYT POD OBRAZEM MONY LISY PŘED ZÁCHODKAMA VE 4. PATŘE. KÓD TREZORU JE 559654123284571 (DATUM NAROZENÍ NAŠÍ FENY BÁRY V DEKADICKÉ FORMĚ UMOCNĚNÝ NA ČTVRTOU A VYDĚLENÝ ČÍSLEM PÍ, ZAOKROUHLENÝM NA 16 DESETINNÝCH MÍST). NESTAČIL JSEM TO UDĚLAT PROTOŽE JSEM MUSEL STIHNOUT NAKOUPIT MAKOVÉ ŠIŠKY PŘED ZAVÍRAČKOU.

                                               S POZDRAVEM TvůJ JOSEPH

PS: TOHO PLATÝZE SI TROCHU PŘISOL.

         Tomas pomalu uvolnil filatelistický svěráček a poniklovanou pinzetou si opatrně prohlédl tento sběratelský skvost. Ten hmyz ho ani tak nezajímal, ale spíše se snažil na druhé straně analyzovat zbytky slin zkostnatělého dinosaura. Pojednou se zamyslel a zjevily se mu s Freudovskou přesností všechny ty večery s baterkou pod peřinou, kde studoval základní účetní principy včetně západních standardů. V mysli mu začaly tancovat účetní třídy a skupiny za podpory účetních šibeniček, podvojnost udávala takt. Kostlivci v podobě profesorky Kovanicové a profesora Kovanici začali vylézat z imaginárních skříní. Svaz účetních ve spojení s daňovými i nedaňovými poradci nesli prvomájové transparenty s nápisem „NECHTE NÁM NAŠI OBVYKLOU PODVOJNOST !“. Tomasovi se objevily na čele potůčky studeného potu a začal se podobat před ním ležícímu grilovanému platýzovi lehce přisolenému. Pocit procitnutí se dostavil v 22.33. Přeměna v revolucionáře Chegevaru ekonomického typu dostávala racionálních podob. Jenom ta čelenka chybí. Vše nastartovaly zaschlé sliny Micka Jaggera a nějaký uschlý hmyz na přední straně. V návalu revolučních myšlenek a v pinkfloydovském momentálním pomatení všech smyslů vybalil známku z makrotenového obalu, naslinil a nalepil na umaštěný pohled Nočního San Francisca. Na zadní stranu připsal:

MILÁ MAMINKO, OSVÍTIL MĚ JOHN SMITH S MICKEM JAGGEREM A PROCITL JSEM. NECHCI SE NADÁLE VĚNOVAT TRAPNÉ FILATELII A KONČÍM I S TÍM BEZPOHLAVNÍM STEPEM. PO MÉM ZÍTŘEJŠÍM PŘÍLETU SPOLEČNĚ NAPLÁNUJEME OD 1. DNE NÁSLEDUJÍCÍHO MĚSÍCE TJ. OD 1. 12. 1987 ZAČÁTEK EKONOMICKÉ REVOLUCE, KTERÝ VYVOLAJÍ MÉ PŘEVRATNÉ MYŠLENKY. TY ZAZNAMENÁM BĚHEM ZÍTŘEJŠÍHO LETU DO TOHO ČTVEREČKOVANÉHO BLOKU, CO JSEM DOSTAL OD TEBE A PANA JEŽÍŠKA K PŘEDMINULÝM VÁNOCůM. VYŽEHLI MI PROSÍM TO FLANELOVÉ PYŽAMO A ZAPNI BOJLER V KOUPELNĚ.

                  S POZDRAVEM POCHVALEN BUĎ JEŽÍŠ KRISTUS

                                                                           TOMAS    

         Pod přetlakem přicházejících myšlenek a astmatického záchvatu Tomas spěšně balí věci. Na příručním cyklostylu vyjíždí Dohodu o ukončení pracovní činnosti mezi ním a Josephem Kellerem a zároveň ji i z důvodu nedostatku času oboustranně podepisuje. Ta měla skončit 13. května 2026. Po poštovním holubovi posílá poděkování za dosavadní spolupráci předákovi odborového svazu newyorských filatelistů Ibrahimu Mustaphovi. Revolučně sjíždí po zábradlí z 18. patra do podzemních garáží. S uříceným čelem nechává malému Johnovi  na sedačce paleťáku zbytek platýze a ručně napsaný vzkaz na lístku z metra: “Díky Johne za všechno, až přijedeš do Československa, tak spolu zajdeme na Moravanku. Pac a pusu posílá Tomasek.“

Jelikož v garážích shodou okolností právě v tomto období měnili panty u dveří, noční vítr tento lístek zavál kamsi do rohu a John Hedaya byl tímto faktem poznamenán po zbytek svého nedlouhého života. Přišel o jedinečnou možnost shlédnout fenoména východní Evropy Jožku Černého s jeho ansámblem, svým vlivem a rozsahem srovnatelným snad jen s hnutím hippies z poloviny šedesátých let dvacátého století.

         Po vysprchování a převlečení se z monterek do plesového kostýmku Tom spěšně vybíhá před galerii a pivotním švihem odhazuje pohled mamince do poštovní schránky.*

* V zápisech z výslechů předběžného soudního líčení z 22.6.1999 nakonec vyplývá, že Tomas ve spěchu zapoměl napsat na pohled matčinu adresu a tento nikdy do Č. Budějovic nedorazil. Tomas se musel tedy po příletu sprchovat ve studené vodě a spát v nevyžehleném pyžamu.

         Ve svém newyorském příbytku zběžně vyměňuje mucholapky, ve stolním drtiči papírového odpadu narychlo likviduje neodeslanou korespondenci prezidentu Reaganovi, kritizující jeho nepatřičnou až dekadentní patku, vůbec se nehodící do období odcházející studené války. Silným tlakem vyfukuje nafukovací banjo v životní velikosti. To zakoupil u prodejce cukrové vaty 13. 7. 1985 na stadionu JFK ve Philadelphii při takovém regionálním minikoncertu pod názvem Live Aid jako upomínku na nezapomenutelný výstup arménského polykače ohňů Jerzyho Wysoglada.

Melancholicky se naposled rozhlíží po svém dočasném obydlí. Se slzou v oku se loučí s domovnicí Helgou Brownovou a jako upomínku na svůj pobyt ji věnuje exluzivně ve folii zabalené vydání Rudého práva (bez přílohy Haló noviny) z 31. 10. 1987.

         S jistou dávkou jihočeské melancholie dálnopisuje z pilotní kabinky odhlášku ze stepařského kroužku a své ukončení odůvodňuje začínající rýmou. Pilotům Jamesi a Franku Deaconovým  (jednovaječná dvojčata) děkuje za jejich dosavadní služby a předává dárkové koše. Letušku Louisu laškovně poplácává po zadnici a revolucionářským krokem s teleskopickou mačetou v ruce odchází do zavazadlového prostoru ořezat zednickou tužku. Po těle se mu rozlévá zvláštní pocit v tušení nadcházejících přelomových okamžiků. Teď se bude lámat historie a přepisovat dějiny (kromě mladší doby kamenné a části baroka nezůstane kamen na kameni). Zkostnatělá, dosud nikdy pořádně neprověřená a imaginární zásada podvojnosti dostane na frak. Letadlo se odlepuje od ranveje a letí k oblakům. S ním i Tomas. Štěstí mu přeje. Bude mít na svou práci klid, protože 75 % osazenstva letadla tvoří skupina až podezřele tichých a slušných Maďarů, vracejících se z V. mezinárodního sjezdu hluchoněmých. Po objednání dvou hruškových džusů a čtvrtky dietního šneka se Tomas pohodlně usazuje do polstrované sedačky, na kolena si pokládá čtverečkovaný blok formátu A4 a na něj zednickou tužku, ořezanou s řemeslnou pílí (v saku má rezervní, ale až trapně úzkoprsou versatilku). Odhrnuje závěsy a zasněně se dívá z okénka. Venku pofukuje svěží vánek a kolem zvolna poletuje podzimní listí z dubů. Štěbetající vlaštovky vesele krouží kolem násavných turbín a cvrčci hravě poskakují v ranní rose. Tomas cítí, že to jsou poslední volné okamžiky před blížícím se kolotočem tiskových konferencí, autogramiád, přednášek, sjezdů a dalších masopustních radovánek. Vteřinovým lepidlem si nenápadně fixuje paruku v doufání, že se naposled nadýchá čerstvého vzduchu. Jelikož nenachází kličku od okna, kapesním inhalátorem nasává obdobnou vůni. Vůni podzimního terpentýnu. Lehce omámen sledem budoucích událostí začíná zapisovat do bloku bodovou osnovu svých myšlenek, které rozvede doma do patřičných rozměrů:

_______________________________________________________________

Má-li jedna ze stěžejních zásad podvojného účetnictví plnit svou

nezastupitelnou úlohu, musíme na ni zapomenout;

Zásada podvojnosti bude nahrazena zásadou potrojnosti;

Máme-li se dívat na majetek z pohledu formy a jeho krytí, automaticky nám chybí pohled na původní zdroje tohoto krytí;

Příklad:

Mladý Ciccione prodal Kellerovi nějakou známku (navíc poslintanou nějakým Jaggerem) za 185.000 USD (pro jednoduchost jsem částku zaokrouhlil na tis.USD a konvergentně převedl systémem Janosze Szombolayie na Kč).

Zastaralým a přežitým způsobem ji Keller zaúčtuje jako zvýšení hmotného majetku v účtové třídě nula (abstrahuji od pořízení, převodu na sklad a do užívání), zároveň se mu sníží účetní třída 2 – účet pokladna.

A v tomto okamžiku vyvstává otázka původního zdroje těchto peněz, nesmyslně utracených za uslintaný kus papírku.

Z důvodu přesné determinace původního ekonomického kapitálu a potřeby jednoznačného rozlišení zdravých firem od nezdravých, navrhuji rozšíření účtové osnovy o 9. aktivně-pasivní účtovou skupinu s těmito základními syntetickými účty:

01 Legální činnost

     s analytickými účty:      01 Práce

                                       02 Dědictví

                                       03 Výhra v loterijní soutěži

                                       04 Výhra v hazardní soutěži

                                       05 Vrácení lahví od piva

                                       06 Prodej tchyně do otroctví

02 Nelegální činnost

    s analytickými účty:       01 Nájemná vražda

                                       02 Výroba drog

                                       03 Prodej a distribuce drog

                                       04 Prostituce

                                            s podúčty: 01 Příležitostná

                                                            02 Pravidelná

                                       05 Euthanazie

                                            s podúčty: 01 Se souhlasem ošetř. lékaře

                                                            02 Bez souhlasu ošetř.  lékaře

(dle rozhodnutí účtující jednotky lze prostřednictvím vnitropodnikových směrnic   zařadit jako podúčet 01 Nájemná vražda)

                                       06 Lichva

Zastaralé účetní šibeničky (tolik ač nerado používané studenty), umožňující pouze podvojný zápis nahradit modernějšími gilotinkami, očekávající zápis potrojný.

Rozšíření rozvahových kategorií aktivních a pasivních účtů o zdravé a nezdravé.

_______________________________________________________________

         Letadlo se dostalo do lehké turbulence. Tomas, sic přetočen o 180º s vlající kravatou, využívá tento čas k oddychu. Jeho pravé zápěstí, tolik zkoušené házenou a zakládáním známek do alb, přece jen potřebuje chvilku klidu. Hlavou se mu honí další nejen ekonomické, ale i politické aspekty, které jeho plánovaná revoluce v účetních zásadách přinese. I hlava potřebuje chvíli na odreagování. Po nafouknutí automatického pilota a pozvolném přechodu na nouzový režim, Tomas žádá roztřesenou letušku Bertu o projekci romantického filmu „Zamilovat se“ s Robertem de Niro a Meryl Streepovou v hlavních rolích. Během nouzovém přistání a uhašení zavazadlového prostoru v belgickém Lockerenu si u ranvejového prodavače hot-dogů kupuje 2 sady bavlněných ponožek zn. Truman a zbytek letu tráví u Jamese a Franka v pilotní kabince recitací básní z Erbenovy Kytice v anglické verzi.  

         Po přistání na Planském letišti, některými hysterickými pasažéry pateticky označeném až za „dramatické“, Tomas ruší síťovou letenku Planá – New York a vydává se na svém dřevěném kole z poloviny 19. století směrem k domovu. Když míjí v Žižkově ulici sídlo Svazu účetních, potutelně se usmívá a příručním hoblíkem zarovnává nerovnou část předního kola. Po dvouhodinové romantické jízdě, kdy se mu hlavou honily myšlenky o založení Steinova svazu účetních a zítřejšího přezkoušení kotoulu vzad pod taktovkou Steva Wodborského, přijíždí zlehka vyčerpán se svým lodním kufrem a čtverečkovaným blokem pod paždí před svůj domov. Vřelé, chvílemi až dojemné uvítání s matkou Elvírou bylo korunováno pečeným krocanem s kachní nádivkou.

         Za tlumeného praskání větviček v krbu, objasňuje Tomas své matce pohnutky, které ho vedou k tak razantním změnám v jejich životě. “A právě proto chci, moje drahá maminko, abys se začala nenásilně chovat jako matka novodobého revolucionáře a ukončila práci pomocné kuchařky v nemocnici. Po přestěhování do Revoluční ulice v Praze začneš pracovat jako moje tisková mluvčí se základním platem 1850,- Kč + prémie, jejichž výše bude odvislá z mých honorářů a autorských tantiém z vydavatelské činnosti“. Matka po překonání počáteční nedůvěry nabídku přijímá a po třicetiminutové licitaci je její základní plat zvýšen o 25,- Kč ,tedy na 1.875,- Kč hrubého. “Zítra mě čeká spousta práce.“, pokračuje Tomas. “Kromě kotoulu vzad a zorganizování předčasné maturitní zkoušky, musím zajet na patentový úřad a zaregistrovat si pár myšlenek a logo ekonomické revoluce.“. “Jo, Tomiku, málem bych na to zapomněla.“, přerušuje vodopád Tomovych myslenek Elvíra. “10 minut před tvým příjezdem tu byl listonoš a přinesl telegram z New Yorku od Kellera“. 

Matka odchází do knihovny a za 13 minut se vrací a pokleslým tónem sděluje: “Založila jsem ho někam mezi spisy Marxe a Engelse a nemohu ho najít.“. “Nevadí.“, uklidňuje Tomas matku.“Zítra je taky den.“

         V pátek 6.listopadu se Tomas vydává do obchodní akademie a po úspěšné realizaci kotoulu vzad (s lehkým, ale opravdu velice lehkým vychýlením doleva) si v odpoledních hodinách s direktorem Fassalem operativně domlouvá termín maturitní zkoušky na pondělí 9. listopadu 1987 v kabinetu angličtinářky Konopáskové. Po vyřízení této záležitosti se vydává směrem k pohostinství Formanka a v životě už nikdy Tomase Steina nikdo neviděl.

         Z policejních protokolů obvodního oddělení Veřejné bezpečnosti v Třeboni vyplývá, že poslední jeho stopa byla zaregistrována vedle betonových základů přístavby obchodní akademie. Stavební mistr Zíka uvedl do protokolu, že v pondělí 9. listopadu 1987 v ranních hodinách po příchodu na stavbu se mu vrchní vrstva betonu v základech v severních části stavby zdála amatérsky uhlazená. Příčinu vysvětlil páteční lehkou opilostí zedníka Rambouska a jeho začínající třesavky.

         Po dvanácti letech v prosinci 1999, když se Elvira Steinová stěhovala do Seniorhousu pro válečné veterány do Suchdola nad Lužnicí, vypadl ze 14. svazku Marxových spisů zažloutlý telegram na němž stálo: