Kritika

Čtu a vidím,
jsem jen břídil v tomto světě,
nedokáži vyjádřit,
tolik citů v jedné nekonečné větě.
Atmosféra a hravost veršů mých,
zdá se,
téměř zaniká,
mé pokusy,
vidím,
smeřují stále více do nikam.
já svému bytí nesprávnými rýmy
už jen težce unikám.
jen závist s přáním
se prolínají hlavou,
víc nevyplodím ze sebe,
ač nemám hlavu plavou.
Mé čelo se chmuří čím dál více
a mně žárlivostí planou moje líce,
jak opuštěná svíce,
jež plamen se jí ztratil.
Mlčky zíram na řádky téměř klasika.
kerý slabé můzy mé zranil
a uvěznil,
dílo tak zhatil,
pokořil.
Vyškrtl.
Mé "Já" již jen zaniká.

Tak vzhůru na hranice.
S posledních mých sil,
aby již nikdo netušil,
že jstem tu taky vůbec žil.
Můj čas již brzy vytiká.