Na konci tma

Teď přišla chvíle, kdy bych měla být šťastná. Vypadla jsem ze střední a mám celou budoucnost před sebou. Teď to všechno začíná!

Ale vypadá to spíš jako že všechno končí…. jako by mi bylo šedesát, čím dál víc cítím, jak začínám být stará, zahořklá a cynická, za poslední dva týdny nebyl jedinej den bez zklamání, nevidím vůbec nic, jenom velkou černou díru, nejistotu a hroznej strach, žádný světlo, jenom obrovská lítost, v 19 mám pocit, že jsem všechno prošvihla….. dneska jsem šla městem domů, je pátek, všude spousta lidí, na všech zahrádkách, potkávala jsem známé a jsem si skoro jistá, že já jsem v tomhle městě jediný člověk do 25 let, který sedí v pátek večer sám doma. Myslím na všechny ty lidi, který mi někdy ublížili, s čím dál tím větší lítostí a  nenávistí, je po maturitě a já zjišťuju, že se mnou nikdo nepočítá. Někdy si připadám jako blázen, když mi lidi neodpovídají na smsky nebo se neozývají, je to pocit jako kdybych se jednou probudila průhledná nebo mrtvá, prostě najednou nejsem a mám hroznou chuť jít do extrémů, dávat lidem na ulici facky nebo si lehnout na zem uprostřed nákupní třídy, jenom aby všichni věděli že já ještě pořád žiju….. proč proč proč nemůžu být jako ostatní, v čem je to jiný?……neumím číst ve znameních, nevím, co to znamená, možná jsem svojí chvíli prošvihla a už nikdy nebudou žádný večery s kamarádama, žádný nový lidi, žádný povídání, žádný „mladý“ věci, možná fakt přišla chvíle se vdát, mít děti, vstávat, jít do práce, z práce na nákup, z nákupu domů, uvařit, vyprat, vyžehlit, uložit děti, spát, vstávat……. Cítím kousek po kousku, jak se moje srdce zaplňuje tímhle svinstvem, za chvíli tam už nebude nic čistýho, jenom ta zahořklá stará bába, a všechny cesty se mi zavřou….

Z toho čistýho mi zatím uvnitř zbývá můj táta, M. a spoustu vzpomínek na lidi, pro který bych dejchala, ale na který musím co nejdřív zapomenout, než budu úplně stará stará stará stará…..