Písmák Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seKorespondence 1.
11. 06. 2007
1
0
3067
Autor
dee-dead
A pak, že se holky nedaj utáhnout na básničky:)
Když mě opouští poslední smích,
slzy hromadí se v očích mých,
propadám nekonečným prostorem
a Ty zůstáváš posledním snem,
budí mě krvavá svítání,
najde se ten, kdo mě zachrání?!
-
V náruč mou schoulena bez slz,
v polibky oděna,
růžové svítání úsměv Tvůj zachrání.
-
Překvapení zastírám,
smutek téměř nevnímám,
Ty, rytíři spanilý,
potěšils mě na chvíli.
Snad nebrání Ti moje slova,
těšiti mě k vůli znova.
-
Ač nejsem rytíř spanilý,
chtěl bych Tě těšit zas a zas,
též poznat s Tebou,
co svět má krás!
Tvůj smutek zahnat v dál,
by úsměv Tvůj mě hřál.
-
Kdo z venku krásným není, srdce milé má,
přespanilého muže povaha zdá se zlá.
Hleď - slunce svítí, i když prší,
to slunce svítí v mojí duši.
-
Odpusť, ó poupě spanilé,
ten přelud že se rozplyne!
Jen starý proutník jsem,
co krásné dívce líbá šatů lem
a v kráse duše Tvé
mé stáří pomine.
-
Řekne Ti každý, kdo mě zná,
že Popelka jsem než-li princezna.
Prince má duše nehledá,
snad někoho, kdo smýšlí jako já.
Nikdo tak zkušeně nepoví Ti,
že není všechno zlato, co se třpytí.
(zbytek nedochován - ale to se vymyslí:) - příště)