Mravenčí trápení

Bylo jedno městečko a v tom městečku bylo plno domů a domečků a v tom úplně nejmenším domečku žil mravenec Péťa s jeho velkou mravenčí rodinou. Péťa byl strašně prima mravenčí kluk, měl moc rád maminku a tatínka a rád jim se vším pomáhal. Snažil se i v jeho velké mravenčí rodině, ale neměl to vůbec jednoduché. Péťa byl totiž z celého mraveniště nejslabší a tak se stalo, že se mu všichni jeho mravenčí kamarádi posmívali, že neunese ani stéblo trávy, ani zrníčko obilí. Péťu to moc trápilo. Snažil se nad to povznést, ale zdálo se, že to posmívání kamarádů nebere konce. Jednou, když takhle při jednom velkém sběru dobrot padl únavou a všichni se mu opět smáli se rozhodl, že z jejich městečka odejde. Chudák si ani neuvědomil, jak moc budou maminka s tatínkem smutní. Šel a šel a dostal se do krásného voňavého lesa. Ptáčci tam zpívali a on si připadal jako v ráji. Celý den běhal po pasece, přelézal pařezy, to se hned tak v městečku nevidí, okusoval lesní jahůdky a pil z lesní studánky. To byla lahoda! Péťa úplně ztratil pojem o čase a tak si ani nevšimnul, že se začalo stmívat. Vyčerpaný po tom náročném dni usnul pod voňavým kapradím. To byly krásné sny o voňavém lese plném dobrot. Jaké bylo ale ráno překvapení, když ho vzbudila hustá mlha a zima. Péťa se trmácel po lese, volal, plakal, ale nikdo ho neslyšel. Sluníčko se schovalo za mraky a ani ptáčkům do zpěvu nebylo. Vysílený padnul před nějakým velkým kopcem. Ještě než upadl do hlubokého spánku si povzdechl, že to bude asi to mravenčí peklo o kterém mu maminka vyprávěla, když nechtěl papat medicínu, když byl nemocný. "Haló chlapče, vstávej, probuď se" ozýval se z dálky něčí hlas. Jejda, to se Péťa lekl, když otevřel oči a nad ním se skláněla obrovská mravenčí hlava. Lekl se, myslel si, totiž, že to bude asi samotný mravenčí Lucifer. Chvíli to trvalo než Péťovi vysvětlili, že není v žádném mravenčím pekle, ale naopak v lesním mraveništi. Péťa dostával jahůdkovou mravenčí medicínu a když se uzdravil, jeho noví lesní kamarádi mu dali mnoho rad do života jak se nebát a jak čelit posměváčkům. Péťovi se v mraveništi moc líbilo, nabral plno sil a vyrostl tak, že by si jej za chvíli všichni pletli s velkým lesním mravencem. Ale nastal čas, kdy se musel ač nerad vrátit domů. Přeci jen v tom jeho městském mraveništi na něj čekali táta s mámou, kteří ho již asi hodně oplakali. To bylo slávy, to bylo radosti, když se Péťa vrátil. Z posměváčků se stali úplně maličcí mravenci jak se před Péťou za své chování styděli a protože se z malého Péti stal velký mravenec Petr, zvolili si ho za svého velitele a žili spokojeně ve svém mravenčím domečku až do smrti.