To bylo tenkrát

   Stalo se to tenkrát na jaře,

   přihnalo se to jako monzunový déšt.

   Z nebe to sice nepadalo,

   ale nebralo to (a snad to ani nebere) konce.

   Byl tam ON a byla tam i ONA.....

   Byli tam tělem i duší....

   A o čem tenkrát přemýšleli....dnes neví ani ONI sami.

   Snad o životě....o lásce...o touze...

   S očima plných tajemných otazníků se dívali na klidnou hladinu

   a na vlnkách se nechali unášet do jiného světa.

   Nic nepotřebovali...jen místo, kde by mohli být spolu.....

   Ale to je už dávno....

   Dnes si už třeba ani nevzpomenou,

   jak jim tenkrát stačilo tak málo,

   aby toho byli plní.

   Možná, že si vzpomenou a chtěli by toho zase kus vrátit zpátky....

   Možná, že se jim v tom zmatku ztratili duše a teď je prostě jen hledají....

   Možná, že v té záplavě povinností na ně jen zapomněli.....