Jen tak u skla a za sklem

Po delší době jsem se odhodlal popsat své já. Jaké asi je?

Nevím jak začít Nevím jak skončit Nevím jak dělat to co je mezi tím. Snít? - Na to je brzy Žít? - Snad není pozdě se o to pokusit Žít a snít? - To už je kopec optimismu :-) Ale proč ne? Kde jsi, že jsem Tě už dlouho nepotkal? Nejsi? - Nevěřím Cítím Tě Jsi němá? - Léta jsem Tě neslyšel Ne ne - řveš celou dobu ve mě A nikdo Tě neslyší - Ani já Utíkám před sebou samým, utíkám a vím, že to není vše co mě čeká. Utíkám rád - jsem atlet života Ale co z toho vždy mě to dohoní Co? Kdo? Osud? Ne, jen mé zlobivé Já Má přirozenost, díky které vše ztrácím Není mi pomoci - zůstávám sám a běžím.

---