Skřípe to, skřípe

slova už mě neposlouchají, tak, jako dřív.. PROČ?

Skřípe po papíře
staré pero
od malíře
slov, je šero
zví to zvíře.

Zvíře v něm
to drásá ego básníkovo, ach
tisíc žen
dupe v něm, víří prach (jeho strach)
bojí se změn.

Změn co se netáží
zkrátka se dějí
bolí ho, zaráží
tupci se smějí
za barevnou vitráží.

Vitráží odráží teď slunce
svoje světlo, zmar?
Jak rád by hned tonul v tůňce,
když ztrácí svůj dar...

---