Den jako život

Ráno. Zrodilo se ze tmy a vždy tomu tak bylo a bude. Stejně jako začátek nového života je ve tmě. Potom se však najednou probudíme do světla, zrodíme se. Někdy svět přivítáme, jindy však pohrouženi do snů, nezvyklí na toto prostředí, nejsme moc rádi a vrátili bychom se zpátky do říše snů, zpátky do bezpečného a temného lůna matky.

Dopoledne. První krůčky, mnoho učení poznat tento nový a nezvyklý svět, období práce nebo školy, zaběhnutí do dne/života. Veliká nutnost lásky, pokud není láska, celý den se může pokazit… Někdo dopoledne zaspí, potom to však není dobré, ztratí hodně času svého života, to nejdůležitější, formování povahy.

Odpoledne. Období volného času, ale také práce, ne však v zaměstnání, starost o rodinu, přemýšlení nad večerem, snaha o to dokázat co nejvíce, potřeba pevného zázemí.

Večer. Pro někoho velice klidné pro jiného velice rušné období, lidé se pokoušejí dohnat a zlepšit to co nestihli během dne, už se však stmívá a velice dobře si to uvědomují, přichází únava, smutná melancholická nálada, lidé řeknou to co by za dne neřekli, mají podivné nálady, vzpomínají na den, na to co dokázali, co ne… pomalu přijde, někdy rychle, někdy pomalu, ale přijde.

Noc. Smrt, spánek, sny, někdy noční můry, někdy nádherné… ale zde má každý volnost, dokáže cokoliv, je to také nejtajemnější část jak dne, tak i života můžeme létat, můžeme být s tím koho milujeme, avšak nemůže být s námi, spánek, celá noc, až jednou…