Profesní omyl

***

Malý Petr neměl jednoduché dětství. Jeho otec se mu téměř nevěnoval a matka měla radši jeho mladšího bratra. V jeho deseti letech se rodiče rozvedly a Petr to nesl hodně těžce. Zůstal se svojí matkou, která měla starosti, aby vůbec dokázala sama rodinu uživit. Petrovi se moc nevěnovala. Nevšimla si, jak se Petr uzavřel sám do sebe. Otec nejprve alimenty neplatil a tak jej museli donutit právní cestou. Když mu bylo patnáct a rozhodoval se o své budoucnosti, matka mu řekla:“Buď učitelem. Mají spoustu volna. Práce je to lehká a aspoň se nenadřeš.“ Rozhodl se teda dát na matku. Vystudoval gymnázium a po něm studoval vysokou školu pedagogickou. Zaměřil se na právo a sociální předměty. Měl výhodu výborné paměti a také právní „praxe“ kvůli vymáhání peněz z otce. Ovšem nebyl to typ člověka, který zapadne do kolektivu. Cítil se hodně sám. Začal mít pocit méněcennosti a stával se arogantnějším. Studium zvládal velmi dobře, jedinou jeho slabinou byl ústní projev. Jeho samota a neustálé starosti z něj udělali pesimistu. Úplně se přestal usmívat.

***

Studium nakonec s menšími potížemi zvládl a dal se na dráhu učitele na střední škole. Ze začátku ho práce bavila. Postupem času však začal zjišťovat, že to není hračka. Je to hora práce. Studenti ho nerespektovali a starší a zkušenější kantoři mu dávali své rady. Nesnášel ten pocit kdy ho někdo poučoval. Jeho osobní život také za moc nestál. Měl přítelkyni, kterou si po roce vzal. Měl s ní hezké dvě děti, ale poté jej začala tajně podvádět. Když se to dozvěděl, nedal to na sobě znát a zůstal s ní kvůli dětem. Pan Petr nebyl psychicky vyrovnaný člověk a bylo toho na něj opravdu moc.

***

Začal se rázně měnit. Postupem času se z něj stal tvrdohlavý a sobecký chlap. A ejhle – tudy vede cesta na studenty. Začaly ho více respektovat a on si konečně připadal dospěle a jako autorita. Pan Petr stále učil a života si téměř neužíval. Za pár let jej žena opustila sama a s sebou odvedla jejich děti.

***

Velká přeměna pokračovala. Pomalu se měnil dál a dál. Jednoho dne to byl naprosto zakomplexovaný, arogantní chlap, který nebral studenty ani jako lidi, ale jako podlidi. Při jeho záchvatech posílal studenty do zvláštních škol a tvrdil že jsou retardovaní a to kvůli vyrušování. Stal se učitelem číslo jedna v neoblíbenosti na škole. Byl to učitel zasedlý na studenty, kteří nebyli jako on. Kteří byli komunikativní, otevření a optimističtí. Vrcholem jeho profesního selhání bylo neobjektivní klasifikování těchto studentů. Po opakovaných větších chybách se jeden student proti němu postavil a podal stížnost ředitelství školy s vlastním podpisem. Nečekal, že se zbylí studenti postaví za něj, ale většina to udělala. Po dlouhém vyšetřování sporu byl Pan Petr ze školy vyloučen… To byla poslední rána do jeho děravého srdce, které nemělo rádo nic, ani samo sebe. Dosud si to nepřiznal, ale viděl že zklamal jako učitel, otec, manžel i člověk…