Sen

Vzpomínala jsem na Ibyška a na jeho vlásky, které byly předmětem mé dlouhotrvající lásky.

Jenže ta doba už minula a já jsem se strašně změnila.

Teď jsou mým předmětem oči kocouří, které na mě Cavarly tak krásně mhouří.

Jednou se mi o něm zdál i sen, který byl krátký, ale zato krásný jen.

I když to bylo v dešti konečně jsme se sešli.

Vedli jsme spolu krásnou pomluvu a nedali jsme na kdejakou pomluvu.

Najednou mu úsměv strnul, protože se k němu někd hrnul.

Byla to jeho babička, která mu pověděla posměšná slovíčka.

On se zato velmi styděl a můj sen tím pádem zmizel.