Starý dům

Starý dům o samotě stojí,
zatím marně teskní po naději,
čeká až se jeho osud znovu spojí.
s někým kdož o přístřeší stojí.

Dům s pestrou historií svojí,
Jeho duše se smutkem se pojí,
s blízkým lesem v objetí jsou svoji.
na budoucnost pomyslet se bojí.

Již léta je tu v beznaději,
snad přijdou milí lidé mladí,
naplní ho znovu vzrušenými ději,
spolu všichni budou se mít rádi.

Mladá dvojice se milující,
muž jistoty jim hledající,
křehká žena s růžovými líci,
s životem oba těžce bojující.

Hledají, kde se dá, přístřeší,
jdou mizející pěšinou pro pěší,
i starý dům je mile potěší,
kdo žal a bídu jejich utěší?

V návrší starý dům spatřili,
Jen co ho prohlédli věděli,
sobě i domu hned slíbili,
že život svůj spojí ve chvíli.
 
Vzájemné své tužby splnili,
své osudy spolu tak spojili,
dvojice má své vlastní zázemí,
dům stojí znovu hrdě na zemi.