Blues poštovní schranky

Modrá je barva nebe,

i schránky poštovní,

potkávaj sami sebe,

svědkové náhodní,

tam slzy inkoustem sou,

životních osudů,

vzpomínky černé nesou,

všech světa pobudů.

Z východu od Šanghaje,

či pláží Mexika,

když smutné blues ti hraje

i schránka naříká,

a futrál na kytáru

prázdnou zní arií

smutně bude i v baru

těžko ti nalijí

.

Vhoď do poštovní schránky,

svůj dopis poslední

a třeba beze známky,

dřív než se rozední

rozluč se s neznámými,

s patřičnou noblesou,

notami bluesovými,

tvou píseň donesou.

Modrá je barva světa,

padne ti ke džínám,

poslední akord, věta,

jen tebe dojímá,

klepne ti svojím víkem,

ta schránka rytmicky,

životu nad kaslíkem,

jsi dohrál navždycky.

Pak s posledními centy,

když blues je dohraný

snad poznáš proč jsi jen ty,

co to má prohraný.

že možná rytmus jiný

a jiná viněta,

může ty tvoje spleeny

sprovodit ze světa.

Kup ladičku si novou,

co ladí do polky,

a třeba bosanovou,

naplň své balonky,

pusť do modrého nebe,

a v rytmu hip hopu

přešlapuj, když to zebe

přečkáš i potopu.