Velký třesk

Viděl jsem tři tisíce Sluncí a všechny mířily na západ
Viděl jsem jen jeden měsíc a ten mi utekl v zrcadle řeky
Vinula se nahoru směrem do kopce
Vinula se zkrátka úplně jinak než bych čekal
A každé to slunce darovalo ji svou tvář
Chtěl jsem taky jednu a tak vztáhl jsem ruku
Bych uviděl sám sebe v místech třech tisíců sluncí
Čekala na odvoz, stopovala, vydala se na cestu
A řidič je láskyplně posadil na místo spolujezdce
Slunce počala křičeti
Byl to hrozný, ba přímo nesnesitelný jekot
Pokusil jsem se je uklidnit
Dva tisíce devět set devadesát devět jsem jich usadil za otevřená okénka noční jízdy
Jako pastýř své ovce, jako Bůh svůj lid
Utišila se a se vzdalujícím rachotem ojetých pneumatik
Zamířila kamsi pryč, do neznáma
Zůstalo mi jedno slunce a odraz měsíce
A všechno co v denních paprscích zlé zdálo se
Mizí a ten klamný měsíc mi zaclonil slunce
A za chvíli zas ta řeka
Nese jedno slunce, lun se ztratil
Co bylo není
Teď už jen bude
Dobré
Vše
Dobré
Tak
Jak
Má
Být