Divadlo

Cestou od lesa, krz vesnici
Projížděl vůz, vůz od cirkusu
Děti mávaly, nic nedbaje
Na tuto lůz svého nevkusu

V téhle vesnici, prvního večera
Pohřbili smrťáka, padlého anděla
Se složenými křídly na hřbetě
Pírka smáčená krví hříběte

Tři havrani mu stáli nad hrobem
Jeden byl černý, jeden as bílý
Ten třetí se zdáti být osudem
Drží sekeru, brousek, pohřební…
                                               …kvítí

„Mávej křídly a uleť!“
„Jak, když krví ztěžklá jsou?“
„To ne krva, toť ocel!“
S tou tíhou létat nemohou

Co je anděl bez křídel a duše bez těla?
Bývá mučen
Často zničen
Někdy tlačen…
            …kam nechtěl

V tom hrobě staletém tak klečí nevěda
Co ho čeká
Havran sčítá
Co on dělá…
            …jak musel

První havran, svojí tichou rozvážností
Pevným zrakem, vypadá jak soudce, asi
„Bílý havrane, a copak jsi ty zač?“
„Jsem jen úředník, jenom zapisovač!“

„Tak ty nevzlétneš? Odporný vrahu!“
„Nemohu, nejde to, milost!“
„Přiznej se! Dáme tě třetímu, katu!“
„Přiznávám, prosím vás, už dost!“

„Odsuzujeme tě tedy za špatné mravy
K veřejné popravě, k setnutí hlavy!“

Nemohl se ani hnouti, ach, tím leknutím
Vzali ho tak a vynesli ze soudní síně
Hodili do káry napospas zlým mřížovím
Práskli do koní a rozjeli se líně

Cestou od lesa, krz vesnici
Projížděl vůz, vůz od cirkusu
Děti mávaly, nic nedbaje
Na tuto lůz svého nevkusu