Dopis, který nenašel svého adresáta

Dopis pro červánkovou princeznu

Když vstávám
kouknu do zrcadla jen zběžně…čistím si zuby a říkám si
Holka musíš se namalovat
nebo se tě zase všichni v práci budou ptát
jestli nejsi nemocná…

Koukám do zrcadla a říkám si…mohlo by to být horší…ale žádná sláva

Koukám se do zrcadla
můžu se dívat
nemusím uhýbat pohledem
protože nejlíp vím
jak to je

***
Takže
má milá…

Bylo nebylo
Toulal se smutný princ
tmavomodrou nocí
a chytal hvězdy do košíku pro svou lásku
Něžnou a křehkou
jako Sasanka ve stínu stromů…

Toulal se až uviděl holku
která na kraji lesa čučela na hvězdy
doufala
že alespoň jedna…jediná bude padat

Kuk
řekl princ
a ona se ohlédla
usmála …Co tu děláš?

Přisedl si
Vyprávěl o své Sasance
a jí se sevřelo srdce
Věděla
jak je to s jarními kytičkami…

Pomůžu ti
řekla a chytila hvězdičku
která právě padala z nebe
Zapomněla si něco přát
…a ani nemusela
Právě potkala prince

Chodíval za ní
Sedali si do modré tmy
a jiskřičky smíchu mu dávaly alespoň na chvilku zapomenout
že Sasanka kloní svoji hlavičku níž a níž

Jednou nepřišel
jen vzkázal …počkej

Čekala tři dny a tři noci a tolik… tolik se bála
protože věděla
že všechny Sasanky v lese už odkvetly

Když se vrátil
utírala mu slzy
a říkala…neplakej… víš na světě je tolik krásných kytek…
Ale on byl hluchý
stále vyprávěl o své milované Sasance
Jak se uměla smát
Jak byla voňavá a křehká
jak nechtěla odejít…

Ona se vracela domů
Zašívala ponožky
vařila
uklízela
okopávala cibuli…
Večer ale běhala do lesa
aby zazpívala písničku
pro úsměv prince schovaného za dubem

Kuk
volala na něho a on se konečně zase začal smát
Vyprávěla mu hlouposti
breptala nesmysly
Když ji došla řeč
a nevěděla jak dál
přinesla sebou černou kočičku
která měla schované hvězdy v kožíšku
Stačilo ji pohladit a jiskřily mu mezi jeho prsty
Čičí volával na ni a ona se mu stále motala u nohou…

Jenže v tom lese byl ještě někdo
a ten Někdo
měl zlý oči
i zlý srdce

Někdo jednou viděl prince
jak se sklání ke květince
která ho okouzlila
Měla barvu červánků…a spadla prý z nebe…
Zalíbila se mu
a on se zalíbil jí
Koukali na sebe
On ji objal
a ona věděla…že konečně potkala prince
Netušila
proč se toulá sám v noci lesem
ale byla to zvědavá kytička
…a Někdo ji pomohl
Půjčil ji svoje oči
… řekl
Dívej se

A ona neviděla
že ta holka z kraje lesa
je jen povídalka
která si vymýšlí příběhy
aby pobavila přítele
Ona nechtěla vidět
že stejně jako hladí prince
hladí doma své děti
(svého muže hladila trošku jinak)
Zvědavá kytička nechtěla vidět nic
protože se dívala vypůjčenýma očima
které ji šeptaly
Nevěř …

A tak se trápila
Běhala po lese
Poslouchala za dubem
co si ti dva vyprávějí…
Místo rosy
měla každé ráno lístečky smáčené slzami…

Nechápala nic a chápat nechtěla… chtěla se jen trápit

***
Už nechci dál vyprávět tuhle pohádku

Vím jen tolik…

Neposlouchej za dubem ...červánková princezno
uslyšíš trávu růst

Obejmi svého prince a věř že tě hledal a našel

a nezlob se na tu treperendu z kraje lesa…
ta přece nic neznamená… vůbec nic

Princové patří princeznám
a treperendy… kašparům…