Montážní imprese

Nechť je mi dáno všeobecného odpuštění

Montážní imprese

 

V montážní celky spojené

všechny ty večery probděné.

Eufemismus pro knihu a

katechismus pro pihu,

která,

ztracena ve slunci,

tak mocně vrací se mi ve vzpomínkách.

 

Kéž bych tak nikdy neprošel lůnem,

propadl bych vejcovody.

Ó, proliferační fáze, jak tě nenávidím,

chtěl bych by mě pozřely hajzlu vody.

 

Kolik toho letělo kolem,

tolik má hlava nechala proletět.

A zvali mě volem.

 

Jak často hleděl jsem

dolů ke špičkám,

tak často seděl jsem

s hlavou v dlaních.

 

Ježci v mých chodidelch zapíchnutí...

...domnělí...

Mnou domnělí! Mnou! Mnou!

Sebelítost, sebeklam, mylná odvaha!

Žádné činy nevycházely mi z dlaní

ani z hrudi či z hlavy...

...ani z té hlavy už ne...

A člověk už ani nemá sílu křičet...

 

A hle - zde spisy komunisty,

sleduji klam a čtu nezáživné listy.

Myšlení zkaleno předsudkem,

zobecňujícím závěrem,

všeobecným rozsudkem...

a ne a ne vytěsnit určité složky

montážního celku.

---