Hadovi

Hadovi

 

Jemně

kouř stoupá,

jizvy mi hladí

v marném boji.

Chce zastavit

jejich krvácení.

 

Vdechuju ho

hluboko do sebe,

chce mi pohladit duši,

obejmout a odprosit,

protože ten,

kdo jej vydechuje,

tohle neumí.

 

Slzy se mi tříští

o jeho ostrou lásku,

lásku bez citu,

lásku, kterou jsem dala v sázku

celou svou duši.

 

Ale přesto,

vědět co přinese,

udělala bych to znovu.

Ať se jizvy prohloubí.

 

Vědět, že je to naposledy,

snad bych byla jiná.

Vědět, že je to naposledy,

kdy vedle mne usíná,

tenkrát bych do toho milování

dala celý svůj život.

 

Byl cítit vyčichlými modlitbami,

sebejistý polobůh.

A já si dodnes pamatuju jeho tvář

zahalenou stíny,

prazvláštní pocit viny,

úšklebek pod vlasy,

hlas Chors co nedopřál mi spásy.

 

Pamatuju si tu jizvu

v kruté tváři hada.

V tváři,

kterou jsem milovala.

---