Tátovi!

Kdyz svet se pro me stal rajem, byl jsi daleko, kdyz se pro me svet stal domovem, byl jsi daleko... kdyz se pro me stala laska marcipanem, byl jsi nekde daleko svym panem.... kdyz se pro me stala laska mym zivotem, uz jsi me neznal a zil jsi vlastnim zivotem... neznas muuj zivot, je plny dobrodruzstvi a lasky, neznasmoji praci, protoze ta je plna smichu a starosti, pro ktere ji miluji, neznas moje sny a prani, protoze blizsi ti bylo lhani, neznas me dite, ktere se raduje v Dome Panove... Byl jsi daleko, kdyz jsem ztratila syna, byl jsi daleko, kdyz jsem plakala pro svoji nejvetsi lasku, byl jsi daleko, kdyz maminka umirala.... vzdycky jsi byl velmi daleko... ale ted te prosim: "Vrat se konecne domu!"

---