PARALELNÍ SVĚT-48

Nadporučík Mirek Vincent běžel poklusem lesní cestičkou, přičemž v pravé ruce svíral pistoli a zároveň se střídavě díval na levé zápěstí. Na něm měl hodinky, jejichž sklíčko mělo černou barvu a v něm svítil modrý bod, který představoval jeho. Zároveň se pod sklíčkem pohybovaly i tři červené body, co označovaly lidi v okruhu několika set metrů. Hlava mu třeštila bolestí, ale on se zatnutými zuby přidal na rychlosti. Opět se zadíval na sklíčko hodinek, na němž spatřil, jak se dvojice červených bodů přibližuje k tomu třetímu. Ony dva body představovaly české četníky a tím třetím byl houbař, který shodou okolností běžel vstříc četníkům. Vzájemně o sobě zatím nevěděli a nadporučík chtěl zabránit jejich setkání. A to z toho důvodu, že onen houbař objevil v lese blízko silnice nákladní vozidlo, co se zřítilo do potoka. Jím kolegové Vincenta převážely zlato a šperky, co předtím tajně vyzvedli z jedoucí vlaku, jenž směřoval do Německa.

  Zadýchaný nadporučík s rozbušenými spánky spatřil na konci rovnějšího úseku cestičky rychle jdoucí postavu. Pozvedl pohotově zbraň, přičemž na její horní části vyjel maličký teleskopický zaměřovač. Jím se hned zadíval, ale muž se náhle opět rozeběhl a zmizel mu v zákrytu za houštím, kolem něhož se stáčela cesta ostře do strany.

„Krucinál!“ vyhrkl naštvaně Vincent a rozeběhl se ze všech sil, co měl. Současně na hodinkách uviděl, že se k sobě červené body přibližují a malé bílé číslo u stejně barevné přímky mezi nimi oznamovalo vzdálenost třiceti metrů.

„Do hajzlu!“ vydralo se z úst nadporučíka, když v běhu míjel velkou křovinu, kolem které předtím proběhl ten, jehož honil. Lesní cestička byla dost klikatá a on mezi kmeny stromu postřehl pohybující se postavu, aby o chvíli později uviděl o něco dále jsoucí četníky. S napřaženou rukou stále běžel a přitom se snažil zalícit pistoli na muže, jenž začal mávat rukama, když četníky také spatřil. Ti ho také okamžitě uviděli a zároveň jejich zraku neunikla postava, co se přitiskla ke kmeni stromu.

 Vincent měl zbraň nastavenou na tichou střelbu a na to, aby vypálila uspávací střelu. To se vzápětí stalo a muž přibíhající k četníkům ucítil náhle štípnutí v zadní části krku. Hned si na ono místo přiložil dlaň pravé ruky, načež vytřeštil oči, zavrávoral a sesul se na zem.

„Toho houbaře jsem na pár hodin uspal!“ řekl poté do mikrofonku, co měl na límci.

„To je dobře. Major Pokorný už projel branou v náklaďáku, co se hodí do tý vaší doby,“ uslyšel v naslouchátku hlas plukovníka Clarka Davidsona. Ten se nacházel v paralelním světě a byl s ním ve spojení přes mezi paralelní průchod, co byl otevřený pro tenhle druh spojení.

„Ještě musím utíct četníkům!“

„Stůj!“ vykřikl vzápětí jeden z četníků, zatímco druhý poklekl u bezvládně ležícího muže. Nadporučík se dvěma přískoky dostal do hustého lesního porostu, přičemž postřehl, jak ten četník, co na něho vykřikl, běží s puškou v ruce jeho směrem. Vzápětí třeskl výstřel a kulka prolétla těsně vedle něho. To už se mu podařilo zmizet v houštině, kterou se prodral a rozeběhl se lesem. Za sebou slyšel šramot s praskotem a bylo mu jasné, že onen četník pokračuje v jeho pronásledování.

KONEC ČTYŘICÁTÉ OSMÉ ČÁSTI