Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seotázky a odpovědi
Autor
Leila_
Lituji lidi co projdou kolem a ničeho si nevšimnou
Co nedokážou poznat okamžik který se dotkne jejich srdce
A okamžik kdy se jim chvěje duše
Lidi kteří se bojí vnímat víc než jim dovolí pět ubohých smyslů
Co jsou omezeni uzamčeni a limitováni fyzičnem
Lidi co se zabývají fatálními věcmi a nechápou hloubku
Co jsou slepí ke kráse a odporu a bojí se svých citů
Ještě víc lituji lidi co záměrně ignorují co všechno je jim nabízeno
bolest rozkoš krásu a utrpení
je to jako skočit do otevřeného prostoru a bát se nezadržitelného pádu
obdivuji lidi co skočí a víc obdivuji lidi kteří ten pád chtějí prožít
protože pocit je pro ně náplň života
ti co si všimnou maličkostí co procítí každou sekundu svého života
ti co se nechají ovládat silou empatie
a nebojí se rozervat své srdce na kousky v očekávání co u toho budou cítit
zda bolest či rozkoš
ti co čekají tisíc let až si někdo všimne a bude sdílet s nimi jen jedinou sekundu
a ti co se zaťatými zuby a víčky očí semknutými tak silně jako sou oni sami
si vyrvou srdce z těla položí jej na dlaň a s hrůzou v morku kostí ho vydají na pospas světu čekajíc zda jej někdo zraní až bude krvácet nebo ochrání a povznese
lidi co mají strach zoufale potřebují ty kteří se s drzou vervou vrhají pro svůj pocit protože tito dva lidé jsou si navzájem smyslem života a nemůžou být jeden bez druhého jako otázka a odpověď neboť jeden ví a druhý ani netuší