Československá literární komunita

Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.

Přidejte se

Aladinova lampa

09. 08. 2007

1105

Autor

Abaxos

Tohle je podle mě ta nejsmutnější povídka, protože se týká nás všech.

Ben rozrušeně koukal do písku. Pracoval tady v Egyptě na vykopávkách. Jako hlídač. Vždycky toužil být archeologem, ale nikdy nedokázal dodělat školu. Takhle byl alespoň, co nejblíže nějakému tomu dění a objevům. Jeho životním snem bylo najít něco doopravdy cenného. Díky svým svalům se dostal až na post hlídače, jenomže to zrovna moc nevynášelo. Chtěl dokončit školu a najít víc takových věcí. Proto když noc roztáhla svou jemnou náruč a objala kraj, potajmu se vydával na místa posledních vykopávek a pokračoval na vlastní pěst. Nějaké střepy ho nechávaly dokonale chladným. Jeho zajímaly lesklé předměty. Těch se v písku obyčejně příliš nevyskytovalo. Pokud nepočítáme zapomenuté vybavení denní směny. Jako vždy i dnes civěl do písku a občas trochu zahrabal lopatkou. Jako každý den i dnes měl pocit, že to konečně přijde. Zázrak, který ho vyseká z celé jeho bídy. A hle - najednou se cosi zalesklo v písku. Vzrušeně zahrabal a vytáhl z něj starou mosaznou lampu. Musela být stará, protože takové se dnes již nevyrábějí. Navíc na ní byly takové divné značky ( podobné hyreoglifům ), kterým Ben nerozuměl. Zklamaně si prohlédl mosaz, jakoby doufal, že se sloupne a pod ní se objeví životodárné zlato. Nakonec se rozhodl, že ji utře rukávem. Sotva po ní dvakrát přejel, ozval se sykot. Hrozně se lekl. Jeho šok ještě vzrostl, když se před ním zhmotnila poloprůhledná mihotající se postava bez nohou a s turbanem na hlavě: "Jsem džin a splním ti tři přání, můj pane. Pocházím z nesmírných hlubin lampy a můžu pro Tebe udělat cokoliv.... už nemusíš tu lampu třít."
"Promiň nechtěl jsem. Já j-jen nechápu to."
"Co je na tom k nepochopení? Prostě řekni tři přání a já Ti je splním. A řekl jsem, že máš přestat třít tu lampu!"
"Cože? Promiň...."
"To je dobrý jsem trochu rozespalý a to tření mě hrozně lechtá. Prostě si něco přej."
"A můžu cokoliv?"
"No proč ne," odvětil džin.
"Tak chci mít peníze, hodně peněz. Dost na vše, co si kdy budu přát."
Džin se zamyslel:" To by neměl být problém. Pokud jsou mé informace přesné máš účet v bance. Takže, co kdybychom ti ho malinko navýšlili. Řekněme o pár milionů dolarů? Ano, to by mohlo stačit. Zvláštní, že si vždy všichni přejí jako první zlato. Jaké máš druhé přání?"
Tentokrát se zamyslel Ben. Ten chlápek bez nohou se mu docela zamlouval. Jenom kdyby.... ale proč ne.:"Chci být chytřejší."
"To zní jako velmi rozumné přání. Tak dobré jsem snad ještě neslyšel. A jak moc chytřejší?"
"Hodně. Tak jak uznáš za vhodné."
"Hmm. Nebude to jednoduché. Možná tě to bude trochu svědit. Chvilku takhle postůj a už by to mělo být. Jaké máš třetí a poslední přání?"
Tentokrát nemusel Ben skoro vůbec přemýšlet. V jeho hlavě se rojila úžasná, ale uspořádaná hromada myšlenek. Věděl přesně, co bude chtít: "Chci ženu, ale musí být krásná, hodná, okolo 18 až 25, musí se o mne dobře starat, taky bych si přál jí plně a dokonale rozumět a abychom spolu vydrželi až do konce života." Džin se tentokrát hluboce zamyslel. "Nebyl by na místě nějaký prospekt? Třeba Play boy nebo tak něco?" ujišťoval se Ben s tichou nadějí v hlase.
"Ten budem potřebovat," podivně smutně ho ujistil džin a v ruce se mu objevil prospekt na panenky Barbie.

Na psaní názorů musíte mít ověřený email.

Československá literární komunita

Aladinova lampa

Autor

Abaxos

Sdílení