Pamlet nebo pomlet

Pamlet nebo pomlet.....?

„Ahoj můj Čahounku, jak je po ránu,“ nakousnu rozhovor  se synem, který si v koupelně velmi pečlivě upravuje svou čupřinku.

„Mami, prosím tě, to nemyslíš vážně. Ještě se s tou tvou přezdívkou zapomeneš někde v davu a pak bych se musel odstěhovat až někde do Humpolce......,“ chrlí na mě svá obvinění, aniž ho jen na okamžik napadne zanechat zkrášlování své vizáže.„No tak promiň, když já si nemůžu pořád zvyknout, že už ti sahám jen po bradu,“ plácnu přátelsky svého puberťáka přes rameno.

Nelibě se ošije, jakoby chtěl naznačit: „Jen žádné důvěrnosti, mami, nejsem už malé dítě !“ Ale raději mlčí. Začíná tušit, že moje neobratné lichotky nebudou jen tak zadarmo.  „Mám pro tebe dnes zvláštní úkol, milý Dandy.“ A schválně s důrazem použiji přezdívku, kterou mu vymysleli spolužáci.

„Dnes jsi na řadě, musíš nakoupit. Já to nestihám, mám školení na počítači.“

„Proč zrovna já,“ brání se zkroušeně, „ať jde Andrea, kluci mě budou čekat odpoledne na rampě.“ „Tak to máš smůlu, Danečku, ta musí zanést oběd dědovi a pak má hudebku.  Já vím, že máš obchod nejraději  jen zvenčí, ale dnes je to na tobě. Jinak jsme celá rodina bez večeře. Snad se tví kámoši jednou bez tebe nezblázní,“ dokončím  řeč argumenty, které nesnesou odporu.

„No jó, to zas bude hustý,“ brble už v kuchyni s batohem , připraveným na okamžitý „výsadek“ od domácího krbu.

„Hlavně mně nachystej lístek, co mám nakoupit a nějaké „lupeny“. Já už musím letět,“ řítí se napůl smířlivě ke dveřím, odkud se ozývá naléhavý signál netrpělivých spolužáků.Zamžourám k ručičkám hodinek: „Páni, už abych také vyrazila.“ V rychlosti píši nákup na vytržený list ze starého sešitu --- chleba, mléko sýr....  Pak nasměruji zrak do míst, kde mívám nezbytný každodenní „ životabudič“.

A pak honem na konec sloupce chybějících potravin dopisuji---kávu - pomlet.

Slovem pomlet s tečkou chci zkrátit dlouhý výraz pomletou, abych si ušetřila trochu času na vylepšení pobledlých tváří a rtů v koupelně před zrcadlem.

I docela jednoduchá práce s počítačem( ha, ha, dle slov instruktora ) dává mým ne už nejmladším mozkovým závitům pořádně zabrat. Všechny ty cizácké termíny—WORD, ENTER, EXEL NUM  aj. se mně začínají pěkně motat , ukazováček od klikání myší mně začíná pěkně trnout.

„Už abych byla doma, hezky ve svém křesle s dobrým kafíčkem na stole,“ přemílám si v myšlenkách své nejvytouženější přání.

„Přátelé, do příště si připravte nějaký text a ten si už sami přepíšete,“ uzavře konečně výuku učitel a já se rychle vrhám do ruchu ulice, abych co nejdříve dorazila ke své oáze klidu.

„ Tak co, Dane, zvládl jsi nákup,“ volám nažhavená od branky.

„Jó, mami, až na jednu mušku. Můžeš mi, prosím tě, říct, co je to pamlet? Půl hodiny jsme s prodavačkou rejdili v regálech, ale zboží s názvem „pamlet“ nemají na skladě.

„Jaký pamlet?“ ptám se váhavě a s neblahým tušením zírám na papír, který mně moje ratolest strká co nejblíže k očím.

Konečně jsem pochopila. Moje o ve zkráceném slově pomlet, psané v ranní tísni, vypadá opravdu jako a.

„Ale Dany, to není žádný pamlet, to jsi jen špatně přečetl  slovo pomlet, víš, jako tu kávu,“ blekotám a trochu provinile pohlédnu na něj.

„Mami, to si snad děláš srandu. Můj skateboard kvůli tobě půl hodiny zahálel? Máš pro to nějaké vysvětlení?“

„No coment ,miláčku, chybička se vloudila.Ale přinesl jsi tu kávu?“

„Máš štěstí, mami, a je pomletá, jiná už se snad ani neprodává.  „Tak na to nespoléhej, synku, dnešní nabídka je široká, ale jinak ještě jednou  sorry , máš to u mně schované.....