Kosti

Po cestě za plodem nicotnosti

objevil jsem postupně

celou sbírku křehkých kostí,

které jsem si přivlastnil.

Staly se mé, jako se stává

horská mlha po ránu,

od té doby jsem si jich

nevšímal více.

Jen čas od času jsem pocítil

prudkou bolest,

to, když mě hrot některé z nich

při chůzi tlačil z vnitřku těla.

Jakmile docela nahradily

mojí starou kostru,

stal jsem se úplně ohebným,

a necítil jsem již více nepokoje,

jak horský vánek,

nestarajíc se o cíl cesty.