BALKON

        „Roberte, prosím, zajdi pověsit na balkón ty ponožky,“ prosila vlídným hlasem svého muže Andrea a neopomněla dodat: „Jsou v pračce.“
     >>Zas fusekle<< pomyslel si poklesle Robert při cestě do koupelny. >>Copak v téhle domácnosti nemůžu dělat nic jiného než věšet prádlo na balkoně a občas přestěhovat nábytek?<<
        „Díky, zlato!“, zvolala na něj z kuchyně jeho manželka co možná nejpřívětivěji.
        >>No jo, fakt máš za co<< řekl si Robert v duchu. Vyndavání ponožek z pračky, jejich naskládání do lavoru a pověšení na prádelní šňůru nataženou z jedné stěny balkonu na druhou mu připadalo jako obyčejná kratochvíle. Přitom se domníval, že existuje tolik věcí, které by pro svou ženu mohl udělat! A neudělal, protože mu to jeho dominantní partnerka nedovolila. Málokdo si může v dnešní době říct: „Nejsem pod pantoflem“. Ženské jsou tak vypočítavé a muži jsou tak snadno ovladatelní, že nikdo nemůže mít jistotu, že určitě nedojde k jakémusi milostnému vzplanutí dvou lidí.
        „Ty se na mě zlobíš?“, zeptala se Andrea provinilým hlasem Roberta procházejícího kuchyní na balkon. Robertův výraz, aniž by to tak chtěl, Andree jasně naznačil, že radostí skutečně neoplývá. „Co se ti nelíbí? Chceš něco změnit? Nechci, aby ses se mnou měl špatně,“ pravila pokorně.
         >>Jasně, a dopadne to jako už desetkrát předtím<< řekl si Robert výsměšně sám pro sebe. Pouze nad tím mávl bezvýznamně rukou a vstoupil na balkon. Uvažoval nad paradoxy, které mu jeho vztah s Andreou už tolikrát poskytl. Nejčerstvější zážitek měl z února letošního roku. Robert slavil své sedmadvacáté narozeniny a chtěl si oslavu udělat alespoň jednou podle svého. Andrea mu tedy slíbila, že se do těchto organizačních záležitostí nebude nijak vměšovat a nechá to všechno pouze na něm. Jak ale pak byl nemile překvapen, když všude kam přišel, mu řekli: „Ale to už přece vaše žena všechno dávno zařídila!“ Robertův pocit základní svobody v manželství mizel čím dál rychleji, od oslavy to všechno šlo od desíti k pěti. Teď, v horkém letním srpnu, už mnohdy chybělo jen málo, aby na Andreu nevyběhl s rozzuřeným výrazem, ječe jak nepříčetný agresivní psychopat.

        „Jdu nakoupit,“ řekla Andrea, políbila Roberta na zátylek a odešla.
        >>No super! Konečně aspoň chvilka klidu!<< pomyslel si Robert. Ano, chvilka klidu, ale věděl, že když ty ponožky nepověsí, alespoň tuto maličkost, když už nic víc nesmí, tak bude po Andreině návratu zle. Hlasitě si oddechl a začal s věšením prádla. Sotva pověsil první tři páry ponožek, zaskočil jej zvláštní zvuk. Jako by něco teklo. Zvedl hlavu a shora, z balkonu stojícího o poschodí výš, posunutého o více než metr doprava, viděl stružku moči dopadající jen pár centimetrů od něj.
        „Smrade malej! Zmiz, nebo tam na tebe vyběhnu!“, křičel Robert autoritářsky na syna sousedky, kterého bavilo mu permanentně dělat naschvály. Chlapec ale odmítal s touto zábavou jen tak přestat. „Jak chceš!“, křikl nazlobeně a vyběhl o poschodí výš, aby domluvil chlapcově matce.
        Jak zůstal stát, překvapen a s hubou dokořán, když viděl maminku onoho problematického chlapce v průhledném krajkovém, velmi vyzývavém podvazkovém prádélku a s rozpuštěnými zvlněnými blond vlasy, stát ve dvěřích jejího bytu, svůdně se usmívající na Roberta. Neřekla ani slovo. Pouze pomalým, velmi rozvážným pohybem odtáhla svou ruku ze zárubně dveří a pružným pohybem ukazováčku vyzvala Roberta, nechť vstoupí do jejího království.
        A království to skutečně bylo. Království sexu. Chlapec pokorně odešel do svého pokoje, kde si pustil Toma a Jerryho a Roberta s cizí ženou nechal o samotě.
        „Teda... to bych do vás opravdu neřekl...“, podivoval se Robert při pohledu na pornografické a erotické fotografie visící všude na stěnách, pornočasopisy ležící na skleněném konferenčním stolku, pěkně srovnané, abecedně seřazené videokazety s nejkvalitnějším světovým pornomateriálem.
        „Co se ti nezdá?“, zeptala se důvěrně, pokládajíc si špičku ukazováčku na svůj rudě namalovaný dolní ret.
        „Když jsem vás vždycky potkal, vypadala jste jako slušná, spořádaná ženská co se stará o svýho syna a ne jako...“
        „Děvka?“
        Robert opatrně přikývl.
        „Nevidím na tom nic špatného. Lidi si prostě občas potřebujou užít. Někteří víc, někteří míň. A já patřím mezi ty, co to rádi skoro pořád,“ řekla takovým tónem, až Robertovi došlo, o co ženě jde. Při pohledu do jejích žhavých zelených očí měl problém odolat, ve skrytu duše si přál s tou ženou jít do postele a konečně si pořádně nezávazně užít, ale v podvědomí mu v tom bránilo vědomí, že se každou chvíli vrátí manželka s nákupem a on nebude doma. To by nedopadlo vůbec dobře.
        „Já... já bych moc rád.. hrozně rád... ale nemůžu... manželka se za chvíli vrátí... děkuji za vaši nabídku, ale to opravdu nejde,“ zdráhal se Robert ve snaze odejít.
         „Sakra, nevykej mi pořád!“, ohradila se proti Robertovu vybíravému způsobu jednání.
       „Promiň,“ řekl omluvně, doufaje, že tím to všechno napraví. „Už fakt musím jít. Jenom jsem chtěl říct, že tvůj syn je hrozně... nevychovanej.“
        „Proč? Co udělal?“
        „Chcal na mě z balkónu když jsem věšel prádlo.“
        „Ach tak,“ řekla s úsměvem. „Tobě to pořád nedochází? Řekla jsem mu, ať to udělá. Věděla jsem, že jinak bys sem nepřišel. Vím o tvých problémech se ženou a vím, co ti pomůže,“ řekla blondýna, svůdně chytajíc Robertův límec košilového trika a odvádějíc jej do své ložnice.

        Všechno šlo ráz na ráz, než se Robert nadál, už blondýna pevně svírala jeho penis v ruce a velmi vášnivě sála jeho úd.
        „Panebože... panebože!“, vzdychal slastně Robert. „To... nemůžu... vydržet!“
        Tato slova jako by blondýně stačila k tomu aby přestala. Pomalu se doplazila po mužném Robertově těle nahoru na jeho hruď, rozepla si podprsenku a Robert jí pomalu stáhnul kalhotky tak, aby do ní mohl nerušeně proniknout. A skutečně – než se Robert už potřetí nadál, blondýna si už na něj velmi obratně nasedla a společně zažívali tu obrovskou extázi. Toto trvalo tak nanejvýš pět minut, než Robert, i přes blondýnčino tiše hlasité vzdychání, uslyšel otevřenými okny svou ženu.
          „Roberte!“, ozývalo se v pravidelných intervalech z jejich bytu. „Roberte!“
        V Robertovi se cosi bloklo, už dál nemohl, věděl, že jestli se okamžitě nevrátí domů, bude velmi zle a tato příjemná zkušenost se mu vymstí. Odhodil blondýnu stranou až málem spadla ze své velké postele a začal se okamžitě oblékat.
         „Co blbneš? Tobě se to nelíbí?“, ptala se blondýna vyděšeně.
        „Je to super, ale Andrea je už doma, musím zmizet,“ řekl udýchaně, rozechvělým hlasem a s hrůzou v očích. Hledal možnost, jak se co nejdříve ukázat doma a neprojít přitom dveřmi bytu. Pak jej osvítil nápad spustit se z balkonu blondýny na balkon jejich, což také okamžitě udělal. Nyní musel překonat svůj strach z výšek – nacházel se nějakých třináct metrů nad zemí a musel se bez újmy přehoupnout přes zábradlí, spustit se co nejníže a pak se pouze pustit, dopadnout a tvářit se, že věší ponožky. Jenže poslední dva kroky mu právě moc nevyšly.

       Blondýna nedokázala unést tu zradu, kterou jí Robert nevědomky provedl. Přišla na balkon obuta do stepařských střevíců a vší silou dupla na Robertovy prsty, za něž visel dolů.
        „Áááá!“, zaúpěl Robert bolestí a spadl. Jelikož díky ukrutné bolesti nedokázal korigovat svůj směr pohybu, překotil se přes zábradlí a spadl přesně na opačnou stranu. Dopadl rovnou na betonové prostranství před jejich domem, navíc tak nešikovně, že si zlomil vaz, přičemž se mu krční páteř přelomila napůl, ostré hrany obratlů protrhly jemnou kůži za krkem a vyhřezly ven. Velmi zvláštní poloha po dopadu z takové výšky, opravdu se jen tak nevidí, což později uznal i soudní lékař přivolaný na místo nálezu. Sexuálně zdatná blondýna se ještě naposledy podívala na své dílko zkázy a odešla do bytu.
          „Roberte!“, volala už znuděně Andrea, nenacházejíc svého muže. Uslyšela však, jak Robert zaúpěl a vyběhla tedy na balkon. Podívala se dolů a nemohla uvěřit vlastním očím. Robert ležel na zemi s napůl utrženou hlavou. „Ježišikriste, Roberte!“, zvolala hystericky. Strhla tím pozornost lidí v dalekém okolí, kteří vůbec netušili, co se stalo. Což vůbec nijak nevadilo, neboť blondýnin čin byl velmi průhledný a na otázku policistů při výslechu, proč se tak zachovala, řekla: „Protože mě těsně před tím než jsem se udělala nechal být a chtěl zdrhnout domů.“