Jarmilka 1. část

Jarmilka – otylka

„Na maturitní ples a s tebou?! To jsi uhád', to bych vážně nešla,“ nechala se slyšet třídní kráska oktávy, Jarka Nosovská, která znechuceně odvrátila hlavu od zrzavého, pihovatého a poněkud trochu obtloustlého, zato však milého a nejchytřejšího spolužáka Mirka. Mirek na ni pohlédl skrz silná skla svých brýlí smutně a zklamaně. Měl jsem s tím počítat, pomyslel si, raději se s Jaruškou, jeho tajnou láskou, rychle rozloučil a spěchal na vlak, kterým jezdil den co den domů.

Jarka byla ráda, že se tlouštíka tak lehce zbavila, byl ji odporný svým vzhledem. Copak by ona mohla s někým podobným jít třeba do kina nebo s ním dokonce chodit? Neee, to by opravdu nemohla. Divila se, že to jinak geniální Mirek neodhalil dřív, než se takhle před ní ztrapnil. Jarka už se těšila v pondělí do školy, aby mohla holkám vyprávět, jak Mirka odpálkovala. Byla by přeci hloupá, kdyby šla s Mirkem, když ona si může vybírat, že by totiž o ni nebyl zájem, toho se opravdu bát nemusela.

Když Jaroslava dorazila konečně domů, oznámila jí maminka hned ve dveřích, že už se tu po ní sháněl Karel, Roman a Martin. Karel přišel poprosit, zda by ho za nějakou tu úplatu Jarka nedoučovala ruštinu, Roman se byl zeptat, kdy by si Jaruška šla s ním zahrát tenis a Martin se nabízel, že by jí vysvětlil matiku. Jarku to ani nijak zvlášť nepřekvapovalo, věděla moc dobře, že za takový zájem vděčí především svému vzhledu. Kdyby byla obyčejná jako Marie, nebo dokonce ošklivá jako Sylva, pak by jistě po Jarce neštěkl ani pes. Ale takhle? Karlovu a Martinovu nabídku ihned zavrhla – přeci si nebude kazit mládím tím, že ho prosedí nad knížkama? Ostatně, bude stačit, když z matematiky proleze. Na oboru němčina – ruština ji určitě nebude potřebovat. Ne, ne. To raději tenis. Optala se proto, jestli náhodou Roman neřekl, kdy se znovu zastaví, takovou zprávu však nezanechal, což Jarku přesvědčilo o tom, že chlapi jsou všichni prostě nespolehliví, aspoň ti hezcí, a že by to bylo jinak s těmi ostatními, o tom Jarka dost silně pochybovala....

Jarce bylo nedávno osmnáct a od té doby chodila každý pátek na večírky či různou zábavu a domů se z těchto povyražení vracela nejdříve krátce po půlnoci. Matka Jarce tato dobrodružství tolerovala, neboť si myslela, jen ať si holka užije, dokud je mladá, pak přijdou děti, a to už se Jarka těžko někam hne.

* * *

Jarce bylo hrozně špatně. Bylo jí na omdlení. Nemotorně se vypotácela ze záchodu, kde málem zvrátila i své vnitřnosti. Takle prima jí bylo už tři neděle. Nepřipouštěla si, že by mohlo dojít k nejhoršímu. Hlavně si vůbec nepamatovala, s kým by se radostná událost mohla přihodit. Asi byla trošičku napitá, nevzpomínala si na nic.

Přesto si raději zašla na gynekologii, neboť ranní nevolnosti stále přetrvávaly. Lékař jí potvdil jen to, čeho se obávala. Byla naštvaná, protože měla už jiné plány. A teď tohle! Navíc ji lékař potrat rozmlouval, poukazoval na negativní důsledky přerušení těhotenství, až Jarku naprosto přesvědčíl, že potrat znamená velké riziko. Co ale bude dělat??? Rozhodně si nepřipadala dospělá, alespoň natolik ne, aby mohla vychovávat dítě. Navíc si jím nechtěla tak brzy kazit život... Chtěla odjet do Německa jako au-pair a pak studovat na VŠ, což se jí zdálo teď zhola nemožné. Bude to holt muset skoulet nějak se svou matkou, která stejně nakonec udělá, co si Jarka usmyslí, znala svou matku až příliš dobře.

* * *

Jarčina matka Ivana byla se svým osudem smířena. Jen se často ptala sama sebe, kde udělala chybu. Rozmazlovala snad Jarku přespříliš? Nevěděla. Nechtěla, aby její vnučka platila za chybu své matky i babičky, proto se jí ujala, neboť Jarka o ní nejevila sebemenší zájem. Pojmenovala dítě, dala mu jméno Jarmila, a šla si plnit své sny, kam zatím dítě nepatřilo. Občas Jarmilu obdarovala nějakým darem, ale lásku k ní necítila, brala ji jako někoho, kdo jí mohl šeredně zpackat život, nebýt hodné a obětavé maminky.