Zpráva

Sedim v koženym křesle.

Leze po mně Pan Polospánek.

V pravé ruce držím sklenku vídeňského taxíka,

popelník ležící na opěrce je nechutně přeplněný

a já tupě zírám na displej telefonu.

Protože jsem ti právě teď odeslala zprávu.

                                                                           (pípnutí telefonu)

                                                           Tak teď už se mi asi nikdy víc neozveš!

             Kruci, došlo mi pití..