Československá literární komunita
Tak jako generace autorů před vámi, publikujte svoji psanou tvorbu. Podělte se o svoje názory a sbírejte zpětnou vazbu na svoje díla. Inspirujte se a učte od nejlepších.
Přidejte seJaro
26. 05. 2001
1
0
933
Autor
Get
Až bude jaro, tak všechno rozkvete,
rostliny i ty stromy staleté
kolem kterých lidé chodí
a jeden druhého za ruce vodí.
Jejich teplé dlaně se dotýkají,
očima si povídájí,
jak je krásné, že jsem s tebou.
Procházíme se alejí rozkvetlou,
nad námi modré, čisté nebe
a myslíme jen a jen na sebe.
Tohle ticho z nenadání
přeruší štíhlá, mladá paní
s malým dítkem v náruči.
Hodně jim to spolu sluší,
ona šeptá v jeho uši,
on jen tiše poslouchá -
pak se jeho očka rozzáří,
když jej pohladí po tváři
a bolístku pofouká.
Zet: já nevim co teda chceš: "je to sice neoriginální" x "pohladilo ti to duši" ????
P.S. TIP
O jaru už se toho moc nového napsat nedá, ale stejně bych se pokusila. Tvé zpracování je tak strašně nepůvodní. Zkus něco nového! Ale musím přiznat, že mě tvoje báseň pohladila po duši. Je světlá a příjemná . Docela ti tvůj optimismus závidím.