Bajaja??

Z posledních sil jsem se plazil po spálené trávě za nejbližší balvan. Krev mi prosakovala z četných ran a barvila můj dlouhý plášť.
Snažil jsem se dostat k Jeskyni Života, kde se nacházela studna s mrtvou a živou vodou. Cítil jsem, jak mi ubývají síly. Musel jsem jednat rychle, než drak dokončí oblet někde nad černými skalami. Volnou rukou jsem se snažil posbírat co nejvíc úlomků Kamene Energie, který se při posledním útoku rozletěl na tisíc rozžhavených kousků.
Otočil jsem se ztěžka na záda a pátral očima po obloze.
Vzal jsem zbytky Kamene Energie do dlaně a přiložil si je na čelo.
Zavřel oči a soustředil se na nekonečnou energii vesmíru. Bleděmodrý opar, který zahalil moje vnitřní JÁ, pulsoval stále silněji v rytmu mého srdce a přecházel z modré do bílé barvy. Cítil jsem, jak mnou začíná prostupovat životodárná energie.
Vzdálené skučení větru mě donutilo přerušit meditaci a otevřít oči.
Ten zvuk jsem dobře znal a obyčejným smrtelníkům naháněl hrůzu. Vytvářel jej pohyb dračích křídel při rychlém letu.
Rychle jsem zhodnotil situaci a usoudil, že meč mi zatím nebude moc platný. Rozhlížel jsem se, kde se zatoulala má černokněžnická berlice.
Ležela nedaleko mě. Zamumlal jsem návratové heslo a natáhl ruku směrem k ní.
Skočila mi do dlaně během vteřiny.
Přetřel jsem ji lehce prsty pravé ruky a magická hlavice začala opalizovat namodralým světlem. Očistil jsem si plášť a vlasy stáhnul do copu.
Zášleh ohnivé koule, která dopadla pár metrů od skály, mě upozornil, že mě drak našel. Na nic jsem nečekal a snažil jsem se přeběhnout na druhou stranu soutěsky. Další dvě ohnivé koule mi explodovaly v patách a tlaková vlna se mnou mrštila do temné prolákliny mezi dvěma kameny.
Drak proletěl těsně nad zemí a na vteřinu jsme se střetli pohledem. Pohled do žlutozelených očí, byl děsivý i pro mě. Měl jsem jen pár vteřin, než se v letu obrátí a přistane u ústí prolákliny, aby mě seškvařil na popel. Něco mě strašně tlačilo do zad. Šmátral jsem rukou po zemi a … sláva…
Moje věštecká koule, která mi vypadla při posledním útoku z kapsy kabátu. Zřejmě se tu zakutálela. Popadl jsem ji a vyběhl z prolákliny.
Zrovna přistával. Mohutnými drápy hrnul před sebou hromady hlíny a kamení. Divoké ryčení se mnohonásobně rozléhalo mezi skalisky.
Rozplácl jsem na zem, jak široký tak dlouhý a nechal se zasypat sprškou zeminy. Nezpozoroval mě.
Škvírou v hromadě kamení a listí jsem pozoroval, jak se šupiny na jeho chřípí začínaly chvět. Pomalu přivíral oči a začal sát vzduch do plic. To byla moje chvíle. Rychle jsem se vyhrabal z hromady a po čtyřech doběhl na druhou stranu soutěsky. Obrovský závoj jisker vyrazil ven z prolákliny a roztančil se po okolí. Hukot ohně mi rval uši a měl jsem co dělat, abych uhnul před rozžhavenými kameny. Kdybych zůstal v proláklině, neměl jsem nejmenší šanci.
Vyšplhal jsem se na vršek skaliska a namířil berlu směrem k drakovi.
Pevně jsem ji sevřel v podpaží a vykřikl zaklínadlo:

„BOŽSKÉ SVĚTLO BÍLÉ MAGIE, ZNIČ ZLO, KTERÉ TADY JE..!!“

Obrovský proud energie, který vyšlehl z berly, narazil do skály nad drakovou hlavou. Sprška balvanů se sesypala na jeho hlavu. Zpětný ráz mě hodil na skálu za mnou. Rychle jsem se postavil a namířil proud energie přímo doprostřed drakova těla. Nevěděl, co se děje, a snažil se udržet stabilitu prudkým máváním křídel.
Proud vzduchu, který se točil v soutěsce, zdvíhal oblaka prachu a hořícího listí. Těžce jsem lapal po dechu a pomalu jsem přestával vidět.
Drak se začal otáčet směrem ke mně a šupiny na jeho chřípí se opět začaly chvět.
Nasával vzduch…..
Dlaní pravé ruky jsem sevřel hlavici tak, aby proud energie protékal mezi prsty.
Svým vnitřním JÁ jsem se spojil s proudem energie. Náhle jsem cítil, jak mi rychle ubývá moje vnitřní síla. Energie prudce zesílila a začala se barvit do červena. Namířil jsem opět na drakovo tělo.
Účinek byl okamžitý. Energie s nim mrštila o stěnu soutěsky. Vše se zahalilo oblakem prachu.
Začaly se mi dělat kruhy před očima, klesl jsem na kolena. Neustále jsem však mířil proud energie do míst, ze kterého stříkala krev se směsicí prachu a bláta. Drak zuřivě mlátil křídly o skaliska a silnýma nohama hrabal po zemi. Povedlo se mu dostat se z dosahu energie.
Těžce vyletěl nad skaliska a z jeho černých křidel visely cáry kůže. Nad skaliskem se otočil k ještě k poslednímu zoufalému útoku.
Střemhlav jsem se vrhnul do nejbližší díry mezi skalisky a schoulil se do klubíčka k zadní stěně, jako by mě to mělo zachránit.
Drak šílený vztekem a bolestí stáhl křídla k tělu a střemhlav padal k zemi. Obrovskými drápy zastavil náraz o zem a těsně nad zemí začal rozsévat smrtonosný žár na všecky strany. Chuchvalce hořícího listí a žhavého kamení vytvářely vysokou hořící stěnu, kterou drak tlačil před sebou.
Nikdo nemohl přežít.
Ještě těsněji jsem se přitiskl ke stěně a celý jsem se zamuchlal do svého pláště.
Jeskyně byla plna žhavého listí a dýmu. Začal jsem se dusit a plášť mi na několika místech začal doutnat. Pozvolna jsem začal ztrácet vědomí. Zvířecí instinkt, který ve mně začal fungovat, mi říkal, že se musím dostat ven, jinak je po mně. Poslepu a polomrtvý jsem se začal hrabat z této ohnivé pasti.
Jediné moje štěstí bylo, že drak na konci soutěsky přestal plivat oheň. Vznesl se do vzduchu a zmizel na skálou. Mířil zpět do své sluje.
Neměl jsem času nazbyt. Vrátil jsem se na místo rozbitého Kamene Energie a začal sbírat další úlomky. Schovával jsem je do kapes, co vlezlo. Ještě jsem sebral meč, který jsem tam uschoval, a rychlým krokem jsem se snažil doběhnout do Jeskyně Života. Ošetřil jsem si všecky rány a dobil se kamenem Energie.
Nikde nebyly žádné nádoby, abych si nabral živou a mrtvou vodu na cestu.
Vytáhl jsem věšteckou kouli, položil na pařez a lehce začal třít cípem pláště a pronášel formuli:

„KOULE MÁ SKLENĚNÁ, UKAŽ MI UKAŽ, KDE ZLO PRÁVĚ PŘEBÝVÁ…!!“

Mlžný opar v kouli se začal rozplývat a obraz se začal vyjasňovat. Už jsem rozeznával jednotlivé kameny …ano byl to vchod do drakovy sluje.
Právě těžce přistál.
Krev mu stékala po šíji a zanechávala krvavé stopy na kamenech. Všude kolem byly rozházeny zbytky zbroje a lidské ostatky. Pomalu se začal soukat do sluje.
Najednou se zastavil a popošel směrem za obraz koule. Znovu jsem přetřel kouli a zamumlal heslo. Obraz se rozjasnil … a strnul jsem hrůzou…
U obětního kůlu byla přivázána zubožená princezna našeho panovníka.
Ubožačka už jen klečela na kolenou a blonďatou hlavu měla zakloněnou dozadu.
Rezavé okovy na rukou se ji zařezávaly do masa a krev jí stékala po pažích.
Zbytek řetězu ji omotával kolem pasu a byl přikován u paty sloupu. Roztrhané šaty odhalovaly její vnady a nádhernou postavu, která byla samá modřina.
Asi ji mlátili, když se bránila, a možná dokonce i….. ani nechci domyslet….
Drak se zastavil u ní a začal ji očichávat. Ubožačka pozdvihla hlavu a v jejích očích jsem zahlédl obrovskou hrůzu. Začala sebou divoce škubat a snažila se uhnout před jeho hlavou. Mrštil jsem kouli do kouta!
Nejvyšší čas.
Uchopil jsem meč, berlici a schoval pod plášť.
Volnou rukou jsem zapnul plášť až pod krk a zamumlal formuli:

KOUZELNÝ MŮJ PLÁŠTI, PŘED TVOU RYCHOSTÍ JÁ SMEKÁM,
NES MĚ TAM, KDE PRINCEZNA MOU POMOC ČEKÁ….!!“

Zavřel jsem oči a cítil jsem jen prudký závan vzduchu, jak mi čechrá vlasy.
Najednou vítr ztichl. Nesnesitelný zápach mi udeřil přímo do nosu. Otevřel jsem oči a stál jsem na plochém kameni za drakovými zády.
Okolo ležely zbytky rozkládajících se lidských zbytků.
Nemohl jsem použít berlici, smrtící proud by smetl draka i princeznu.
Neměl jsem na vybranou. Rozběhl jsem se k okraji balvanu, prudkým odrazem jsem dopadl přímo na drakův hřbet. Po čtyřech jsem se doplazil až těšně za drakovu hlavu. Rychle jsem se postavil a jediným trhnutím jsem tasil meč z pochvy. Špičkou nohy se mi podařilo odlomit několik tvrdých šupin na zátylku a pod nimi se objevila narudlá drakova kůže.
Celou svoji silou jsem ho zarazil meč drakovi do zátylku. Rudočerná krev mi vstříkla přímo do obličeje. Drak se vzepjal a já letěl obrovským obloukem přímo přes jeho hlavu. Stačil jsem zahlédnout v drakových očích obrovskou bolest, vztek a šílenství. Dopadl jsem hřbetem přímo mezi ostatky jednoho z těch sežraných ubožáků.
Přesto že se mi zdálo, že jsem na dvě půlky, nezaváhal jsem ani na okamžik. Hrabaje rukama nohama po zemi doběhl jsem za nebližší roh jeho sluje.
Těsně v patách se mi rozstříkla jedna z mnoha ohnivých koulí, které drak vychrlil. Prudce mávnul křídly a snažil se vzlétnou do vzduchu. Neměl však dostatečný prostor a pravým křídlem zavadil o bok skály, ze které se snesla na zem hromada velkých balvanů.
Hřbetem se snažil třít o skálu, aby se zbavil meče, který mu vězel hluboko v zátylku. Rychle jsem vyběhl ze své skrýše a přikrčený jsem podběhl draka k místu, kde jsem zanechal berlici. Všiml jsem si, že princezna už jen bezvládně visela v řetězech a nejevila známky života. Zřejmě co musím první udělat, je osvobodit tuto ubožačku a odvést do bezpečí. Drak konečně vzlétl a bylo vidět, že nemůže udržet směr ani výšku. Začal se obracet směrem ke mně a neustále okolo sebe plival ohnivé koule. Zase tlačil před sebou ohnivou stěnu, která se nebezpečně blížila k princezně. Dvěma přískoky jsem dosáhl místa, kde jsem měl odloženou berlici, a rychle utíkal zpátky. Zamířil jsem berlici na řetězy a zamumlal formuli:

„BOŽSKÉ SVĚTLO BÍLÉ MAGIE, ZNIČ ZLO, KTERÉ TADY JE !!“

Řetěz se rozletěl na několik kusů a princezna padla na zem. Rychle jsem ji popadl nešetrně kolem pasu a skulil se pod kámen, na kterém byl postaven obětní kůl. Přitiskl jsme ji co nejvíc k sobě a přikryl nás oba pláštěm. Teď už jsem měl dostatek vnitřní energie takže, jsem vyřkl obrannou formuli:

„PLÁŠTI MŮJ KOUZELNÝ, SPOJ SE S MOU ENREGIÍ HNED,
CHRAŇ NÁS PROTI OHNI TADY A TEĎ !!“

Jen hučení ohně a prudké poryvy větru dávaly tušit, že se nad námi právě prohnala ohnivá vichřice. Princezna se začala chvět a přitiskla ke mně.
Cítil jsem tlukot jejího srdce. Bylo to víc než příjemné. Když hukot utichl, opatrně jsem pozdvihl okraj pláště. Princeznu jsem nechal v úkrytu a opatrně vykoukl ven. Nebylo vidět na krok.
V hustém dýmu poletovaly zbytky ohořelých lidských kostí a rozžhavené kameny. Drak kroužil pár metrů nad zemí a snažil se mě zahlédnout.
Potichounku jsem sebral ze země berlici a sedl si na zem. Pohodlně jsem se opřel hřbetem o kámen a zapřel berlici do země.

„BOŽSKÉ SVĚTLO BÍLÉ MAGIE, ZNIČ ZLO, KTERÉ TADY JE !!“

Oblaka dýmu se mžiku rozptýlila a sloup namodralé energie vyrazil k obloze. Namířil jsem proud energie na draka a přirazil ho na bok skály. V záblescích jsem viděl, jak mu pukla kůže na hřbetě a proud krve se
rozstříkl po skále. Z jeho tlamy vyletěl ohnivá koule přímo ke mně.
Naštěstí jsem ohnivou kouli zachytil do proudu energie, takže se rozletěla na ohnivé jiskry do všech stran. Prudkým máchnutím ocasu se odrazil od skály a snažil se vznést do vzduchu. Rychle jsem se postavil, popošel blíž k němu, abych zaměřil proud energie na jeho tělo. Další ohnivá koule, kterou drak vychrlil, se rozprskla přímo na místě, kde jsem seděl.
Tlaková vlna mě prudce odhodila na bok. Berlici jsem pevně svíral v obou rukách a energie minula draka jen o vlásek. Podařilo se mu vznést, ale zesláblý narazil na vršek skály. Pravé křídlo si téměř roztrhnul o ostré výčnělky a za hlasitého ryčení se zřítil v oblacích prachu k zemi. Rychle se otočil a snažil se vyplivnout další ohnivou kouli.
Klekl jsem na kolena a zamířil proud energie přímo do rozevřené tlamy.
Drak začal šíleně ryčet a divoce házet hlavou ze strany na stranu.
Ohnivá koule, kterou vyplivl, se v proudu energie rozletěla na všecky strany a drakova hlava se v tu chvíli změnila, na krvavou beztvarou masu. Obrovské tělo kleslo k zemi a najednou se rozhostilo obrovské ticho. Odložil jsem berlici vedle sebe na zem a nejprve jsem poděkoval všem bohům, kteří stáli při mně. Vstal jsem, oprášil si kolena, pomalu se vydal za princeznou.
Nakoukl jsem pod kámen, kde byla ukryta.
Vypadala božsky. Nádherná ňadra v pravidelně stoupala a klesala v rytmu spánku.
Dokonce i tváře ji zrůžověly.
Pomaličku jsem nazdvihl cíp pláště a
o...p...a...t...r...n...ě jsem se začal soukat k ní…
Otevřela oči, jemně vzdychla a přitulila se ke mně……
Svou jemnou ručku mi lehce položila kolem krku a ….
...
...
...
Někdy být kouzelníkem není zas tak špatné…..