Balada životu

Tak skončilo se žití mladé

a do srdce i těla už chlad se krade,

když smrt, neznajíc svou vinu,

přišla si pro dívčinu.

 

Přichystejte proto vše,

od svíček po rubáše,

neb nezbyl už mi žádný čas

upozornit vás.

 

Mladý doktor u postele seděl,

do očí skleněných smutně mi hleděl,

jako kdyby věděl kolik zbývá mi

posledních dní.

 

A já vím, že se sluší

odporoučet svojí duši.

Však na všechny pamatuji

a svou bolest jim odkazuji.

 

V mrtvém, studeném stínu

za pár chvil tiše zhynu.

Dala bych ti bez váhání

svoje srdce do dlaní.

 

Nad hrobem se sklání

tichoulinké lkaní.

Tak jako temné basy tón

vydává jej on.

 

Že já opustila jsem

svoji rodnou zem?

Vždyť odkud život vznik

tam teď vzdávám dík.

 

Snad ve smrti se smí

člověk vzdáti cti

a možná že je v nás

věčný smrti hlas.

 

Pro slz pár

neztratí život tvar.

A přiznávám jen nerada,

že život je jako balada.

---