Plížím se jako smrt do tvé postele

Co všechno člověka napadne, když jde potmě do ložnice...

Plížím se jako smrt do tvé postele

a na dotek horký čekám.

Zmírající nevěsta v prázdném kostele,

nocí vlků temně tu lkám.

 

Jediný pohled a rozevřené rty krvavé

v smrtelné křeči tonou.

Pro poslední okamžik lásky hravé,

třes rukou je slov tvých ozvěnou.

 

Ticho děsivé drásá tkáň sladkou

a nenechá dech dokončit.

Dílo ďábla vkrádá se potají pletí hladkou,

když neschopně snažím se bdít.

 

Padá dál déšť na náhrobky andělů mých,

padá dál slza z tváře ztemnělé.

V náručí smrti, obrazy prastarých,

plíží se jako smrt do tvé postele.

 

Co bylo není a budoucnost zemřela,

zůstávám skrytá v neštěstí.

Hnijící, zbytečná mrtvola,

jejíž touha je neřestí.

 

Plížím se jako smrt do tvé postele

jen tři slova toužím ti ukrást.

Co se to stalo? Rty oněmělé

nechávají se láskou navždy mást.

---