Vrah

Nač čekat dál, snad na tvou zradu,

nic neláká, nic nehřeje tvé srdce.

Snad láska by se proslavila,

vždyť kolem pyšně nosí vztyčenou bradu.

Kam schoval jsi ty city hluboké,

proč nechtěl ses na mne dívat?

Sbohem ti dávám po sté snad,

nad mrtvolkou panenky bezoké.

Přátelství tvé, jen slibů hromádka,

nůž a křik je tvá poslední píseň.

Co víc ti říct, už nejsme stejní,

stejná boží hovádka.

Nuže sbohem ty, jenž jediný

dokázal jsi kdysi vnuknout smysl,

vykouzlit klid i vzrušení

a kameny proměňovat v květiny.

Dál už tu z tebe k užitku nic není,

ani jsem si nevšimla po těch dnech,

že někdo zmizel s prosbou na rtech

a jeho tělo hniloba již tiše mění.