Kroky rudým světlem

Je noc.

Měsíc je v novu.

Z dálky se ozvalo zaskřehotání nočního ptáka. Tlumené, jako kdyby bylo poslední. Po ulici kráčí muž. Cesta je osvětlená řadou pouličních lamp, které tvoří ostře ohraničené, nažloutlé ovály. Vždy, když vstupuje do světla, vypadá jako zjevení. Přichází odnikud, z neproniknutelné tmy a pak do ní zase mizí. Klepe se zimou, i když je teprve začátek září. Oblečený v saku, vlajícím s každým krokem jako černý prapor havraních králů, bílé košili, ozdobené pár kapkami pomalu zasychající krve. Knoflík u krku rozepnutý a kravatu povolenou, aby jej nedusila. Dívá se dolů, ale přitom mnohem dál a nikam. Dívá se sám sobě do očí, aby v nich znovu a znovu sledoval, co viděl. Vzpomíná.

      Šel zrovna z večírku. Takový ten bezvýznamný školní sraz po letech, kde všichni mluví o svých dětech a životních partnerech, nudných zaměstnáních, která je hrozně baví a snaží se všechny okolo přesvědčit, že zrovna oni jsou ti nejúspěšnější, nejšťastnější a nejvyspělejší ze všech. Po stole kolovaly svatební fotky, fotky dětí, z ultrazvuku, s oblíbeným psem, s kolegy na výletě a spousta dalších tematických záběrů nízké kvality. Náš chodec vše posílal dál a raději sledoval své bývalé spolužačky. V hlavě se mu honily vzpomínky na to, do které byl zamilovaný, s kterou měl něco většího nebo naopak něco menšího, nebo nejlépe nic a aspoň v duchu se tloukl do hlavy, jaký byl hlupák. Moc dobře si uvědomoval, že právě on je ten nejšťastnější ze všech. Bez partnerky, bez dětí, s prací, která jej skutečně bavila. Uvědomoval si s každým slovem silněji, že si s těmi lidmi už nemá co říct. Nenašel tady to, co hledal. Ještě pořád byl snílek. Ještě pořád věřil, že si přes všechny ty dočasné vztahy najde skutečný. Že najde tu pravou. Ale tady rozhodně ne. Tady byla skupina lidí, kteří se snažili sami sebe přesvědčit, že už mají pubertu za sebou a on sem prostě nezapadal. Nechtěl si nic nalhávat. Šest a dvacetiletý puberťák si přece nemusí nic nalhávat.

      Odešel. S nikým se neloučil, rozloučili se přece už před lety, teď k tomu nebyl důvod. Už nebyli spolužáci. Byli to jen infantilní lidé, kteří zestárli a snažili se svému věku přizpůsobit. Šel po chodníku a obratně se vyhnul dvojici, která venku kouřila a povídala si o tom, jak jim to spolu tenkrát slušelo. Odplivl si a zapálil cigaretu. Venku bylo poměrně chladno, ale nebyla zrovna zima. Rozepnul si sako a nechal chladné prsty noci, aby jej hladily pod košilí.

      Šel tak nějak naslepo, bez jasného cíle. Času měl dost, chtěl se jenom projít. Po pár minutách si ale uvědomil, že jeho kroky mají ve skutečnosti dost jasný směr. Trochu zrychlil a usmál se. Jako mocné bylo jeho podvědomí. Po dalších několika minutách dorazil před dům s rudě zářícím neonovým nápisem "Afrodita“… jak kýčovité. Na druhou stranu nebyl asi jednodušší způsob, jak označit veřejný dům. Vzpomněl si na Kristýnku a tiše zamlaskal. Vždycky, když měl chuť a ona volnou postel, vzala ho k sobě. Vždycky k ní lezl oknem, aby nemusel platit. Dávala mu proto, že se mu to s ním líbilo. Ani jeden nevěděl proč. Byla mezi nimi určitá láska, ale spíše sourozenecká, okořeněná hrstkou sexu.

      Dneska měl chuť. Šel o kousek dál na křižovatku a tam zahnul vpravo a pak ještě jednou, do temné uličky, kterou často jezdilo zásobování, hlavně s alkoholem, prezervativy, cigaretami a doutníky, povlečením, sexy prádlem a samozřejmě taky jídlem, ale toho nikdy nepadlo tolik, jako ostatního zboží. Plot měl nahoře pár zahnutých, špičatých prutů, které ale mohly pozemek ochránit spíše proti kočkám, než proti lidem, ale ochranu tady poskytoval spíše respekt. Každý se bojí, že mu dá ránu bouchač z domu radosti.

      On se ale nebál. Už takhle přelézal několikrát a nikdy se mu nic nestalo. Ještě ke všemu Kristýnka měla velké osobní kouzlo, kterým si naklonila na svou stranu stráže, takže by je určitě ukonejšila.

      Seskočil na trávu a rychle se přikrčil. Většina závěsů byla sice zatažených, ale v jednom okně se svíjela Maja, jak si říkala. Chlápek, který jí to dělal, byl ve stínu. Maja si jej všimla, když doskakoval a doširoka otevřela oči, pak zakroutila hlavou, aby mu něco naznačila, ale ztratila rytmus, takže se na chvilku ztratila ve v pokoji, ale vzápětí se celá přitiskla na sklo, až se její prsa mačkala o sklo, které se mlžilo jejím horkým dechem. Vyděšeně se dívala ven na místo, kde ještě před chvílí dřepěl černý pasažér jejich luxusní lodi rozkoše.

      Jak stoupal nahoru po hromosvodu, jako už tolikrát předtím, vzpomněl si na své první setkání s Kristýnkou. Bylo to právě tady. Seděl v přízemí, v lehce narudlém světle, které mělo ještě podpořit touhu zákazníků, popíjel sekt, který dostal v ceně vstupného a rozhlížel se po dívkách, vlnících se u baru a u jiných zákazníků a přemýšlel, jestli si tady vůbec vybere. Všechny v sobě měly notnou dávku lhostejnosti, kterou se marně snažily zakrýt žhavými pohledy. Pak uviděl ji. Černé, rovné vlasy jí padaly na ramena jako vodopád noci. Volná košilka z lehce průsvitné černé látky zdůrazňovala její bujné poprsí a štíhlý pas. Dráždilo ho to. Už měl vybráno. Podíval se do jejích očí a uviděl v nich život. Nesmělý, trochu vystrašený pohled působil jako afrodisiakum. Vstal, rozmáchle se jí uklonil a pozdravil. Pak ji vzal jemně ruku a vtiskl ji polibek. Měl krátce po narozeninách a peníze, které dostal, se rozhodl utratit tady. Na baru oznámil, že stráví na pokoji minimálně tři hodiny. Každou hodinu chce láhev sektu, jahody, čokoládu a šlehačku. Objednal i pár sendvičů a několik skleniček neperlivé vody. Jen tak pro jistotu, kdyby byl hlad a žízeň.

      Vedl ji na pokoj, jako by šli k oltáři. Byl jí unesen a neměl v úmyslu to nedávat najevo. Všiml si, že se mu snaží nedívat do očí a jen chvílemi na něj sladce pohlédne, ale hned zase cudně ucukne s roztomilým úsměvem. Když vstoupili do nechutně kýčovitého pokoje, smutně si povzdychla, jako kdyby jí celá ta cesta byla milá, ale teď to najednou končilo. Zabouchla dveře a nervózně, ztuhle jej objala kolem krku a začala líbat, jako by to dělala poprvé. Odstrčil ji od sebe. Zděsila se, ale jeho úsměv ji klidnil. Pohladil ji po tváři, jako to už dlouho nikdo neudělal. Vychutnával si její hebkou pleť a jemné rysy, jako kdyby hladil nejjemnější hedvábí. Chytil ji do náruče a odnášel k posteli. Opět se trochu polekala. Opatrně ji položil na postel a sedl si k ní. Hladil ji na břiše a po tvářích a díval se, jak se usmívá a zasněně zavírá oči. Měl pocit, jako kdyby z ní udělal šťastnou ženu.

      Když po hodině přinesli šampaňské se zbytkem objednávky, už spolu vesele debatovali o svých životních zkušenostech. Číšník v žertu prohodil, ať se zákazník do pracovnice nezamiluje, ale úsměv mu zmrazil nevraživý pohled obou.

      Mluvili snad o všem, ale když přišla obsluha podruhé, oba začalo skličovat vědomí, že jim začala třetí, tedy poslední hodina. Kristýnka se cítila skvěle. Tak, jako se už necítila dlouho, ale uvědomovala si, kdo a kde je ona a kdo je on. Začala jej hladit po stehnech, ale odbyl ji. Do značné míry se jí ulevilo, i když poprvé za tu dobu, co tady pracovala, opravdu po někom toužila. Vše ji ale vysvětlil: "Nechci s tebou spát jako s kurvou. Chci tě mít, až tě k tomu bude nutit touha a vášeň, ne zaměstnavatel." Když skončila třetí hodina, dlouze jí políbil a odešel. Nechtěl, ať jej doprovází a tak seděla na posteli a dívala se na zavřené dveře.

      Už se vyšplhal nahoru a chtěl natáhnout nohu na parapet, ale uvědomil si, že má možná klienta. Objal nohama drát, jednou rukou se pustil a natáhl se, aby viděl. Ještě že jsem se podíval, pomyslel si. Nad jeho oblíbenkyní stál tlustý, plešatý chlápek kolem šedesátky a zrovna si zapínal kalhoty. Stál nad ní obkročmo a ona se tvářila, že jej obdivuje.

      Jak tam tak visel a v rameni mu pomalu začala škubat tupá bolest, uvědomil si, jak odporná je to práce. Říkal si, jak ten chlap musí smrdět, jeho špeky masírovaly to nádherné, mladé tělo. Přivřel raději na chvíli oči a přitáhl se zpátky, aby si jeho ruka odpočinula. Hrozilo, že se pustí. Chvíli ještě odpočíval a pak znovu nakoukl, jestli už náhodou neodešel.

      Neodešel. Stál nad ní, už měl oblečené i staré, tmavě zelené sako, a křivě se usmíval. Pak sáhl za pas a vytáhl revolver. Krátký, ale mohutný, jako kdyby charakterizoval jeho samého. Kristýna se pokusila postavit, ale kopl ji a šlápnul na hrudník. Zmítala se a sípala, ale nic jiného, než mu chytit tlustou nohu nemohla.

      Chtěl se pustit hromosvodu a skočit dovnitř. Teď nebylo nic důležitějšího. Chtěl se přitáhnout, ale už nestihnul nic udělat.

      "Tohle je láska, děvko," řekl tlouštík dost nahlas, aby to bylo slyšet i přes zavřené okno a zmáčkl spoušť. Celý pokoj osvětlil záblesk, ozval se výstřel a okna se zatřepala. Kristýna se skoro nehnula. Jako kdyby jen omdlela. Jen krev, která se rozprskla po okolí a její tvář, promáčklá dovnitř, napovídala, co se ve skutečnosti stalo.

      Konečně se mu podařilo přitáhnout. Nic necítil. Ani bolest, ani smutek, ani vztek. Ani moc nevnímal, co se děje. Jen věděl, co má udělat. Pokrčil nohy a odrazil se. Dopadl na parapet naprosto přesně. Chytil se okenic, trochu se odtáhnul a pak prudce vrazil dovnitř, až zařinčelo rozbité sklo. Tlouštík pochopil, že už nestihne vystřelit. Jen počkal, až se k němu nezvaný host dopotácí a udeřil jej prudce do tváře, až se vrátil, odkud přišel a spadl z okna. Když dopadl, tlusťoch ještě vykoukl a namířil na něj, ale to už někdo vtrhnul do pokoje a zakřičel: "Sakra, Pepo, co je to tady zase za bordel?" A dal mu tím dost času, aby zmizel.

      Až teď si uvědomil, že už nejde po osvětlené cestě a nekrčí se tím vnitřním chladem, který cítil. Nejstudenější teď byl ten kus kovu, který držel v ruce. Služební policejní "Čezeta," kterou koupil trochu pofiderním způsobem. Seděl opřený o zeď. Z vedlejšího pokoje k němu doléhalo tikání hodin a venku křik nějaké ženy. "Chcípni svině," zakřičel na něj někdo z dalšího pokoje a vystřelil. Ve zdi naproti němu se udělala díra. Vybavil si teď, jak vyrážel dveře domu a vběhl do kuchyně, kde zrovna večeřela celá rodina. Pohled na starou paní, která se na něj vyděšeně dívala, se mu stal osudným. Nedokázal okamžitě stisknout spoušť a Tlouštík zmizel pro zbraň. "Byla to jenom kurva," probral jej z letargie jeho hlas. Teď už jej poznával. Tlusťoch. Přišel, aby se pomstil, ale jeho poslední slova jej trochu nahlodala. Ona to byla opravdu prodejná holka. Jenže jemu se oddávala zadarmo. Jen z vlastní vůle. Měla ho ráda a on měl svým způsobem rád ji. Ucítil něco teplého na ruce. Podíval se a zjistil, že to je krev z rány. Zase vzpomínal. Když si nakráčel, jako by se nic nedělo do jídelny, nestačil zareagovat a dostal zásah do ruky.

      Jak tam tak seděl a krvácel, uvědomil si, že jediná možnost je vyřídit to rychle. Až ztratí moc krve, omdlí. Pokud omdlí, buď ho dorazí, nebo zavolá policajty. Ale spíš to první, protože si ho z nevěstince určitě moc dobře pamatoval.

      Tikání hodin, křik ženy, krev na ruce, chladný kov v ruce, zápach střelného prachu. Vstal tak rychle, jak jen mohl a přikrčený šel do vedlejší místnosti. Z toho, co si pamatoval, to mohla být s trochou štěstí kuchyně, z které se dostane do jídelny. Pistoli držel před sebou, trochu kvůli tmě, trochu pro případ, že by na tlusťocha narazil. A narazil. Oba dostali stejný nápad ve stejnou chvíli a setkali se v kuchyni na půli cesty. Dva výstřely vyšly těsně po sobě. Tlouštík se zhroutil. Útočník se zapotácel a vydal se ven. Nezajímalo jej, kam se trefil ani proč jej rána minula. Chtěl ven. Na vzduch. Zvedal se mu žaludek a ztrácel síly. Plazil se podél zdi a nechával za sebou rudou, přerušovanou čáru. Těsně před vchodem upustil zbraň. Předpokládal, že budou venku stát policejní auta, záchranka, ale nikdo nikde. Uvědomil si, že je neměl kdo zavolat. Na výstřely ani křičící ženu tady nikdo nereagoval. Většina lidí domy v téhle čtvrti využívala jako sezónní sídlo. A žena mohla jen křičet, jít k telefonu se bála. Když teď viděla, že nevychází ven její manžel, začala křičet a plakat ještě více nahlas, ještě zoufaleji. Když kolem ní prošel, nepromluvil. Minul ji, ušel ještě kousek a sedl si na lavičku. A už neodešel.