Osud

Je hnusný, podzimní den. Fouká ostrý vítr, co bodá do obličeje milionem jehliček a pálí v očích a nutí k pláči. Listí kolem krouží, zmítáno poryvy větru, aby dopadalo na zem a znovu se vznášelo ve spirálách nahoru a zas padalo… Jako život: jednou jsi na úplném vrcholu a s lehkostí pluješ šedí dnů, jindy se topíš na samém dně jak největší odpad, po strmém pádu z výšin. Ale nenaděláš nic. Ve vzduchu krouží havrani, jejich křik sílí a hned se vzdaluje, podle toho, jak ho rozfouká vítr. Obloha černá jak jí ukrývají svými těly, ale zároveň se od západu roztahuje soumrak.

Miluji tyhle dny, rychle se krátí, rychle umírají, aby se zrodila tma. A ta vládne většinu času, jen na okamžik pouští k životu den,a by ho pak nemilosrdně zabila. Líbí se mi to. Tma je vlastně mojí sestrou, patří ke mně jako já k ní. Obě přinášíme cosi zlověstného, co visí chvíli ve vzduchu a potom to zasviští kolem tebe a pak… Nic. Tma.

Jsem tajemná, co? Tak tajemná jako celé lidské bytí, co nás obklopuje. A vlastně i nebytí. Smrt je tajemství samo o sobě, nikdo ho dosud nerozluštil a ani nerozluští. Tím i já získávám punc čehosi zvláštního a to mě baví.

Nejsem jen tak někdo. Nemůžeš si se mnou zahrávat, jak se ti zlíbí. Mohlo by se ti to vymstít. Krutě vymstít, chlapečku. Ano, mstím se. Teda většinou. Občas se stane, že ubližuji a ani nevím proč. Patří to prostě ke mně, dá se říci, že skoro jako ta tma. Vlastně když se zamyslím, nikdy jsem neudělala nic, co by nezabolelo. Vždycky, když se blíží ta moje chvíle, získávám zvláštní neklid a vím, že nic už nebude jako dřív, až dokonám, co jsem začala. Bortím iluze, ideály, snění, žití… A patří vám to! Věřte mi, málokdy jednám bezdůvodně. Opravdu.

Ale jsem i hravá. Jako několik dni staré kotě, když mu dáš kus papíru na provázku. Hravě mazlivá. A zároveň mazlivě ďábelská. Já totiž neprohrávám, jasný?! Nikdy a za žádných okolností. Jsem vždy perfektně připravena a do svojí hry dávám maximum. Jako kočka s myší si s tebou budu hrát. Chceš? Bojíš se?

A jak perfektně líbám! Jeden jedinej můj polibek a nevíš o světě. Vážně! Pokud tomu tak nebude, klidně udělám všecko, co budeš chtít. Vsadíme se?