Nevinnost bytí

Cestou.

Červená září

Na asfaltové poušti

Kde zebry nehybně očekávají úsvit.

Zmrazený prostor rozbije vlna nečekané hrůzy.

Tisíce střepů rozletí se vzduchem

A rudé perly stékají do číše .

Netečná světla proudí kolem, započnou cestu zapomnění.

Šedivá oblaka halí bolest.

Jak smečka vlků pod větrným bičem!

Rozpolcen myšlenkou zrození a smrti,

zoufalství pohltí celistvé bytí.

Černotu pode mnou sžírá proud času,

na jehož konci neúprosně čeká.

Smrt.