Problém

Máme problém.
Dvě slova, která se neobjevila v této kombinaci snad sto let. Ondřej věděl, že až se paměťový disk, který nesl, dostane k císaři, vládce ho neodmění zrovna hezky.
"Ondro!" zavolal na něj kdosi.
Ondřej si chvíli hrál s optikou, než se mu povedlo poznat svého kolegu.
"Zdravím, Petře," řekl.
"Nová buňka?" zeptal se Petr a ukázal na Ondřeje. Ten přikývnul.
"Jistě. Musel jsem tu starou vyměnit. Byla... Vlastně se mi líbila víc. Tahle je trošku složitější na ovládání."
"Zvykneš si. Spěcháš?"
V první chvíli chtěl okamžitě souhlasit, ale pak si vzpomněl, jak dopadla jeho předchozí unáhlená rozhodnutí, a tak se zarazil.
"Záleží na tom, co bys rád," odpověděl nakonec.
"No, já jenom, že bysme zašli na něco k pití," usmál se Petr.
Ondřej potěžkal disk, který měl doručit císaři.
"Může být," řekl.

***

"Jako obvykle," objednali si oba a muž za pultem před ně postavil dva kouřící hrnky.
"Co to máš?" zajímal se Petr a ukazoval na disk.

-To je přísně tajné.
-Proč jsi přešel na telepatii?
-Protože moje odpověď je ano.
-To nechápu.
-Odpověděl jsem na tvou otázku dřív, než jsi ji stačil položit.
-No, fajn, ale na co jsem se chtěl zeptat?
-Mám tady důležité informace pro císaře.
-Zase se někdo pokusil zpozdit dodávku čokolády?
-Ne.
-Tak vyhodili do vzduchu tajné skladiště lízátek.
-Ne.
-Tak něco horšího?
-Nesměj se, tohle je vážné. Moc vážné. Jde vlastně o naši budoucnost.
-Co se děje?
-Docházejí dospělí.
-Cože? To není možné.
-Ale ano, podívej, tady je zpráva z příslušného úřadu kontrolující počet dospělých. Během posledních deseti let se jejich stav začal snižovat naprosto šíleným tempem.
-Jak je to možné?
-No, řekněme, že všichni absolventi mateřské akademie si dávají záležet na tom, aby udělali testy a nedostalli se do výchovných ústavů pro dospělé.
-Takže Dětí přibývá.
-Ano. Na úkor dospělých.
-Císař bude zuřit.
-Já vím.
-Začnou se snižovat stavy Dětí.
-Nejspíš ano, začnou.
-Možná zavedou sekundární Test.
-To mne též napadlo. Selekce tak bude probíhat na základě spravedlivého přezkoušení.
-Jaká je šance, že neprojdeme?
-Vysoká. Nové Děti mají mnohem lepší výsledky než my. Jejich IQ je mnohem vyšší.
-Ondřeji?
-Ano?
-Já nechci být dospělý!
-Ale co tě napadá, nebudeš.
-Ale říkal jsi, že nové děti-
-To ano. Jenomže z neúspěšných účastníků selekce nebudou dospělí. Nechají je recyklovat. Pochop, už nevyrosteme do minimální výšky... Odeberou nám robotické buňky. Naše existence skončí tak, jako začala.

Robotická buňka, v níž seděl Petr, asi osmileté dítě s černými vlasy, se zachvěla.

-Nechci umřít.
-Já též ne, Petře. Ale nejspíš nemáme na výběr.
-Znič ten disk.
-To nejde.
-Proč by to nešlo?
-Nejde to. Nemůžu zvít Sowulu jeho jedinou naději. Jestli se celá věc nezačne rychle řešit, brzy dospělí vymřou.
-Tak ať, nahradíme je roboty.
-Naše UI je zatím v neschopná nahradit dospělé lidské jedince. A takhle to nejspíš ještě dlouho zůstane.
-Takže zemřeme?
-Jestli se budou císařovy myšlenky ubírat stejným směrem jako ty naše a on opravdu uzákoní selekci podle sekundárního Testu, pak ano, zemřeme.
-A pak? Co bude pak?
-Kdy?
-Až omezí počet Dětí?
-Nejspíš se zavedou přísnější Testy. Nebo se na nějaký čas zastaví povyšování lidských potomků na Děti. Kdoví.

Ondřej brčkem dopil kakao a silou vůle přikázal své robotické buňce opustit bar. Patřil k prvním Dětem, které se začaly využívat ve válce jako obsluha těžkých bojových robotů. Po ukončení vleklého konfliktu převzali Děti vládu nad zbytkem obyvatelné planety Sowulo a dospělí se stali otroky. Bylo to jako včera, když dostal svou první buňku. A teď... Ne, císaře určitě napadne lepší řešení, uklidňoval se.

***

"Výsledek Vašeho Testu je nedostatečný, proto z příkazu císaře budete zrecyklován."
Ondřej přikývnul na souhlas.
"Nějaké poslední přání?" zeptalo se Dítě vykonávající popravu.
"Dal bych si zmrzlinu," řekl Ondřej.

---