TIM A DIM-13

Část třináctá

Ve vodním příkopu, co byl u hradeb, se nacházeli rozkřičení vojáci, které poštípaly sršni.

„Vy idiotíííí! Rychle vylezte!“ křičel na ně jejich velitel, který se jako první vydrápal z příkopu, přičemž byl v obličeji rudý vzteky.

„Pane kapitáne, já mám z nosu bambuli!“ vyhrkl jeden z vojáků, který vylezl z vody.

„Takový nos by vám záviděl i klaun! Pohněte prdelema a vzhůru do toho zatracenýho hradu! Ty parchanty musíme dostat!“ rozkřičel se důstojník a vběhl jako první na padací most.

  Tou dobou Tim a Dim běhali po hradě z jedné místnosti do druhé a snažili se najít úkryt.

„Hele, já si vlezu do týhle truhlice!“ pronesl Dim, načež okamžitě obouručně uchopil okraje víka a vší silou jej chtěl otevřít

„Dime, vona je zamčená zámkem,“ ozval se po chvíli Tim, když se Dim se zatnutými zuby marně snažil víko nadzvednout.

„A to jsi mi nemohl říct dřív!?“ vyhrkl v obličeji zrudlý Dim.

„Tak ti to říkám teď.“

„Uraž ten zámek!“

Tim se rozpřáhnul automatickou puškou a vzápětí její pažbou udeřil do zámku. Přitom však ztratil rovnováhu, přepadl přes truhlu a dopadl na Dima, s nímž se záhy rozplácnul na podlaze.

„Ty debilééé!“ vyhrknul Dim.

„Ta podlaha je nějak kluzká.“

„To není podlahou, ale tvojí totální neschopností!“

„Ale ten zámek jsem urazil!“

„To se ti vopravdu něco po velmi dlouhý době povedlo!“ vyhrkl Dim a otevřel víko.

„Vono v ní nic není,“ mínil Tim.

„To je dobře. Já si vlezu dovnitř a ty jí zavři!“

„A kam se schovám já?“

„Třeba do támhletý almary. Ta je dost velká. Vnitřky skříní máš přeci v oblibě.“

„A ty máš třeba zase v oblibě truhly,“ mínil Tim a rukama zavřel víko. To se však stalo v tu chvíli, kdy Dim v truhle seděl a pocítil úder do helmy. Při něm vykřikl, načež se ozvala rána, po které se truhla rozpadla.

„To už se asi do tý truhly neschováš, co,“ zkonstatoval Tim, zatímco Dim seděl s užaslým výrazem v obličeji a protáčejícími se panenkami.

„Já tě snad zabiju!“ rozkřikl se Dim, když se mu vše srovnalo v hlavě.

„Jestli se někam neschováme, tak nás zabijou Němčouři.“

„Máš dobrý postřeh!“ vyhrkl Dim a rychle se postavil a oba vzápětí vyběhli z místnosti na chodbu.

„Kam to vlastně běžíme?“ otázal se Tim.

„Třeba do támhletý místnosti!“ řekl Dim a prudce vrazil do dveří. Za nimi stál s puškou německý voják, jenž pocítil prudký úder do obličeje a za výkřiku dopadl na podlahu. Ve stejný okamžik oba dva zakopli o vysoký práh a ocitli se na dřevěné podlaze, po níž se za výkřiku projeli.

KONEC TŘINÁCTÉ ČÁSTI

---