Letem

Letem.

Když zvedl hlavu
uviděl až úplně nahoře
vedle okna sošku
        kupida.

Dědečku, tam. Ostatní neviděli.
Vnoučka s dědečkem.
Vnouček pod schodištěm
čekal na dědečka--kde jsi byl?
        Na nádraží.

Za dědou. Stárneme a umíráme.
Chybíme a pak si chybíme.
Jen slova jako ozvěna
za naší duší na lístku
poletují po cestě
za smutečním průvodem.
        Pozůstalá slova.

Vnouček ho vidí, ten lístek,
když marně čeká na dědečka.
Uslyší vánek, jak písničku zpívá.
Tolik slov a tak daleko,
jen jeden dech od nás.
        Jedna hodina.

Jedna minuta--proč nezavolal?
Pak zazmítal jsem se
vysoko pod větvemi.
Já, lístek? Ústa, která dozpívala.
        Ani nedospěla.

Javorové listy tiše padaly
na zem až k brašně a vypité
lahvi. Prázdné, její vzkaz stále
ještě pevně ke stromu
        připoután.

Tak dusno,
šumění krve v uších.
Proboha. Pohled kupida.
Pro Petra a pro dědečka.
        Vnouček.

---