Antigona / Sofoklés

Předem musím upozornit, že jsem příznivec antických autorů a proto jsem se na toto představení velmi těšil. Na Internetu jsem si sice přečetl, že je představení moderně zpracováno (?) a téměř vůbec nepoužívá kulisy (!), ale jsem přece moderní člověk, říkal jsem si, tak proč se toho bát.

Začátek představení nevypadal špatně. Všude tma a na jevišti osvětlená jediným reflektovem stojí Isména a zpívá.  Silně mi to připomíná adolescentní dívčinu z muzikálu Čarodějky z Eastwicku, která na začáku přijela na koloběžce a zpívala něco podobného, ale proč ne:

Slavíme osla,
slavíme osla,
slavíme oslavence.

... skvělá slovní hříčka, která pravděpodobně naráží na Kreóna. Antická satira, vše dobré. Isména však pokračuje:

We are the champions my friend,
and we'll keep of fighting till the end...
... no time for loosers, we are the champions.

Při zpěvu známé písně skupiny Queen sem tam zvedne ruku se zaťatou pěstí podobně jako levicoví revolucionáři. Začínám být nervózní. Něco není v pořádku. Když odběhne a světla se rozsvítí, užasle koukám na dvě černá hranatá křesla (pravděpodobně z IKEA) a dlouhý švédský stůl. Toť vše a také to tak vydrží až do konce. Zároveň je odhaleno veškeré zázemí jeviště včetně oprýskaných stěn, kabelů a reflektorů.

Představení je skutečně civilní. Státní moc (muži) je oděna do klasických obleků s kravatou. Nerozvážné mládí a plebs doplňují svůj zevnějšek tričky s velkým symbolem hippies na hrudi. Kreón v podání Zdeňka Dvořáka je skvělý. V některých scénách mi jeho projev připomíná doktora Goebelse, což není na škodu. Nemůžu se však zbavit dojmu, že jsou herci uvězněni v tělech a rolích, které jim nesedí. Možná se mýlím (to je lidské), ale zdá se mi, že by raději hráli své party v klasickém stylu, ale jsou přece zaměstnanci a musí plnit příkazy režiséra, který má na svou uměleckou licenci právo.

Kreón si na scéně dlouho čistí zuby, plive vodu do umyvadla a pak si jde uvařit kávu. Ještěže má automatický kávovar s mlýnkem. Dá si také drink a pár hroznů.

Později se drobná Antigona snaží překulit Polyneikovo těžké nahé (!) tělo na koberec a odtáhnout je, aby je mohla pohřbít. Sípá přitom, napíná svaly, přesto jej nakonec otahuje na koberci pryč. Toto sisyfovské úsilí však působí groteskně (pokud to tedy nebyl režisérův záměr), neboť nahému muži plandá penis a tělo se směšně otáčí a padá. V hledišti se několik lidí začne (dle mého názoru nepatřičně a trochu hystericky) smát. Útrpně doufám, že to byl režisérův cíl a lituji Evu Novotnou (Antigona), která do toho dala všechno.

Fraška (promiňte, antická tragédie v moderním pojetí) se vleče dál. Většina diváků je natolik strnulá, že neví co si má myslet. Na mě to tak alespoň působí. Když Antigona mizí ve své kobce, doprovází ji na kytaru melodie Stairways to heaven od Led Zeppelin. Krásné a cituplné. Světlý okamžik celé hry. Ale není mi dopřáno si to užít, neboť Antigona není zazděna, ale zavřou se za ní rolovací garážová vrata z plastu.

Sebevražda Haimóna, symbolizovaná vypitím tří sklenic červeného vína, je sice zajímavá, ale v této chvíli působí zcela samoúčelně. Divák se totiž před několika minutami dozvěděl, že se probodl mečem. Měl by být tedy již mrtvý. Kreón sedící na židli, obklopen svými blízkými (mrtvá žena na zemi, syn se u stolu uchlastal) ztratil všechno - moc, postavení, rodinu, klid. Trpí a já také. Opona díkybohu klesá a diváci začínají odevzdaně tleskat. Jednou, dvakrát, třikrát jde opona nahoru. Režisér nechal herce na holičkách a pro svou porci potlesku si raději nepřišel. Aplaus utichá a ejhle! Opona jde nahoru ještě jednou - potlest se ještě jedou rozpačitě zvedá a pak utichá navždy. Necelých devadesát minut antiky mám za sebou a jdu domů. Hlediště se obdivuhodně rychle vylidnilo.

Soudobé publikum je milosrdné. Nikdy jsem v divadle neslyšel pískot. To totiž není kulturní! Kladu si však otázku, zda je kulturní prznit tímto způsobem antického autora a zneužívat jeho dílo pro svůj exhibicionismus, lascivitu a touhu stát se nositelem pop-artu. Škoda, že nežijeme ve Verdiho době, kdy byli protagonisté špatného představení odměněni nejen pískotem, ale i shnilým rajčetem.